_Hra není v provozu_

---------------------------------------------------Dnes:---------------------------------------------------
Přišlo léto. A s ním i vysoké teploty. Občas se o slovo přihlásí nějaká ta bouřka, ale většinu času slunce praží do všeho, co mu přijde do cesty. Držte se raději blízko řek a jezer. Jen na severní půlce Mhaenissu sněží. Je to zvláštní rozdíl. K večeru je vzduch už snesitelnější a teploty klesají. Do oblastní Humanum Malum přijelo několik loveckých výprav. Takže se jejich lov téměř zdvojnásobil.

-------------------------------------------------Informace:---------------------!-------------------------
Whanalové se stahují zpátky ke Kraerské bažině.
Mrtvý les je stále zakázán.
Na mnoha místech se třese zem a krátery vybuchují.
Ve Vlčích lesíkách jsou stále lvi.
Kolem zbořeného Katterinského kráteru se schromáždilo hodně vlků magie.
Země kolem řeky Eternéé chytá zvláštní fialový nádech.

Registrace

13. března 2012 v 18:47 | Akiko |  Registrace
Registrace


1) Jméno vlka, předtím si prohlédni jestli nějaký vlk nemá již podobné nebo stejné jméno. Jméno musí sedět k pohlaví a bere se vlk s max. příponou klanu, žádné přijmení
2) Věk vlka (vlk je dospělý od 3 let, pište i datuma rok narození)
3) Vlk/Vlčice
4) Magie: oheň, voda, vzduch a země
5) Povaha (musí obsahovat dobré stránky povahy a špatné, co má rád a jak vychází s vlky, délka min. pět řádků)
6) Příběh (narození, objevení magie, opuštění smečky, toulky,nalezení Mhaenisu)
7) Zbarvení: Vyberte si Line art na této stránce a popište sem své zbarvení.
8) Dovednosti: Rozdělte 20 bodů do 4 dovedností:
---Rychlost:
---Síla:
---Vytrvalost:
---Inteligence:


  • je zakázano mít více jak jednoho vlka, pokud budete hrát se sourozenci pište to někam vedení aby o tom věděli
  • smečku si musíte nalézt a nemusí vás do ni vzít
  • nebereme vlka co vyvraždil jako vlče celou smečku nebo podpálil hnedka les či zabil člověa, skolil medvěda a přitom má houby sílu
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (251)
Zobrazit starší komentáře

201 Betty Betty | 4. srpna 2012 v 12:56 | Reagovat

A posílám příběh:

Zrovna začínalo jaro, když se jednoho dne narodila 4 vlčata. Byli to dvě sestry a dva bratři. Betty se narodila jako první a ihned po ní se narodil její bratr Darclian a po něm bratr Anakhi. Nakonec se narodila malá sestra Scarita. Matka Kagura byla vysílená, ale zvládla to a společně s vlčaty přežili první noc. Každým dnem prohlubovali rodiče svůj rodičovský vztah s vlčaty, která každý den sílila a za pár týdnů už se plazila po jeskyni, ale jejich matka je vždy stáhla k sobě, protože se o ně velmi bála a vždy je střežila jako oko v hlavě. Nikdy nenechala žádného vlka, kromě jejich otce, aby se na ně podívali. Strach jí to nedovoloval, její rodičovský strach a taky instinkt jí to nepovolili, takže několik týnů, či i měsíců byla vlčata v jeskyni a jediní, kdo je směli vidět, byli jejich rodiče. Avšak nebylo to zlé. Vypěstovali si k sobě skvělý vztah, jako nikdo ve smečce. Když vlčata už viděla a už uměla i celkem dobře chodit a taky trochu mluvit, rozhodli se jejich rodiče, že je čas, aby se podívala ven, na okolní svět, na jejich smečku, na jejich domov zvenčí.
Když vlčata vyšla ven, Betty ihned běžela k ostatním členům smečky, aby se s nimi přivítala. Avšak sluneční světlo ji oslepilo natolik, že se musela zastavit a chvíli se rozkoukat. Poté se rozeběhla tím směrem, kudy měla namířeno a bylo jí v ten okamžik jedno, že může dostat a mít pěkný průšvih. Chtěla prostě poznat ostatní vlky, kteří se na ni a na její sourozence jen usmívali. Rodiče doslova ztuhli a začali se mračit. Otec ihned sebral Bett k sobě a přísně se na ni podíval. Vyhuboval jí, ale když na něj udělala jeho malá vlčí dceruška smutná očka, aby mohla jít k ostatním, otec po dlouhém váhání povolil. Bett šťastně poskočila, ale trochu klopýtla, jelikož její chůze nebyla plně dokonalá. Rozeběhla se k ostatním členům smečky a začala je kousat do všeho, co měli. Uši, ocas, tlapky, tahala je za chlupy a další věci. Když už toho pár vlků mělo dost a chtěli jí trochu vynadat, podívali se nejdříve na otce, aby věděli, jestli můžou, aby neměli problém. Otec souhlasně kývl a jedna vlčice jí řekla, že nesmí ostatní vlky tak zlobit. Bett se na ni jen chvíli koukala a pak se zasmála a odběhla k matce, která jí taky něco řekla. Bett to trochu mrzelo a ihned se všem omluvila, ale po chvilce si hrála se svojí sestrou Scaritou. Po namáhavém dni se všichni došourali do jeskyně a po chvilce usnuli.
Po nějaké době plného hraní, kousání, učení správným návykům smečky přišel čas, kdy se měla vlčata naučit lovit, správnou strategii lovu a další potřebné věci, které budou potřebovat ve svém budoucím životě. Bylo totiž určitě jasné, že až vlčata dospějí, půjde každý svou cestou. Proto bylo tohle učení velice důležité.
Betty byla velmi dobrá v taktice lovu a taky ve vytrvalosti a hlavně, v síle. Její čelist, ale i tlapy měly stále větší a větší sílu. Každým dnem se vlčata zlepšovala v tom, co jim šlo nejlépe. Každé vynikalo v něčem jiném. Jejich rodiče na ně byli velmi hrdí a pyšní. Betty byla stále lepší v síle. Jednou, když byl krásný, slunečný den, se zrovna prala po výuce se svým bratrem, Darclianem a když už bylo skoro jasné, že nad svojí sestrou vyhraje, skoro jako vždy, Darclian, z ničeho nic se Betty zatvářila šibalsky a jedním velkým a silným pohybem svého bratra uzemnila pod sebou, na zemi. Zazubila se na něj a vyplázla svůj růžový jazýček. Vypadalo to, že to Darcliana naštvalo. Ostatně, koho by nenaštvalo to, že ho přeprala jeho vlastní sestra, u které by to nikdo nečekal. Betty za ním šla, chtěla ho utěšit a nějak ho rozveselit. Darclian to ale jen hrál. Chtěl totiž, aby za ním Betty přišla a on ji mohl přeprat. Byly to koneckonců ještě vlčata, která si pořád ještě hrála a dováděla. A tak, když to Bett nečekala, na ni Darclian skočil a pár chvaty ji urovnal na zemi. Vypadalo to ale, že jí to nevadí a tak si z toho nic nedělala. Nikdy mu ale neřekla, že ho nechala vyhrát. Měla sílu, aby ho přeprala, ale prostě ho chtěla rozveselit, tak ho nechala.
Když byla vlčata dostatečně velká, aby jejich výuka byla ukončená, přišel čas, by zjistily, kterou magii mají. Jednou za sourozenci, kteří si zrovna hráli, přišla jejich nejmladší sestra Scarita, která jim řekla, že má magii vody. Bett byla šťastná, že její sestřička získala magii. Ověřila si to na jejích očích, které byly blankytně modré. Avšak, trochu ji tížila myšlenka, proč ještě ona a její sourozenci nezískali magii. Po pár dnech za nimi přišel jejich bratr Darclian, který získal magii země. Bett byla ráda i za svého bratra, ale bylo jí líto to, že ona a její sourozenec, mladší bratr Anakhi ještě magii nezískali. Jednoho dne, když byla zrovna Bett u jednoho velkého, starého stromu a přemýšlela o všem možném, objevila se před ní malá květinka, která lehce blikala a po chvíli se vedle ní objevila další a poté další a poslední. Tři malé, ne moc dobře viditelné a rozeznatelné květinky, se před ní lehce hýbaly a blikaly. Po chvíli zmizely a nebyla po nich ani stopa a ani jeden, jediný pach. Trochu se lekla, ale něco jí říkalo, že to byl náznak její magie. Avšak to, co jí to říkalo, neřeklo, jakou magii získala. Její zvědavost ji dovedla až k matce, která se na ni usmála a vysvětlila jí, že to byl nejspíš náznak její právě získané magie. Když to Bett uslyšela, poskočila, ale poté se opět podívala na matku a chtěla vědět, jakou magii to vlastně získala. Když se jí matka zadívala do očí, zjistila, že se jí začíná zabarvovat do růžovo-fialové barvy. Usmála se a oznámila jí, že získala magii iluzí. Velmi zajímavou magii. Byla na ni hrdá a poté to společně oznámily sourozencům a otci a poté smečce. Bett byla ráda za svoji magii a byla na ni patřičně hrdá a nenechala si na ni „sáhnout“ a říct proti ní křivé slovo. Jako poslední získal magii její mladší bratr Anakhi. Když všechna vlčata měla svoji magii, každý začal přemýšlet o životě mimo smečku. Začali uvažovat o tom, že smečku opustí a každý se vydá svoji vlastní cestou.
Jednoho dne nastal čas, kdy byla vlčata, teď už vlci, dospělá. Z Betty se stala silná vlčice, kde se v jejím kožichu střídala šedá a bílá. Ze Scarity se stala vlčice, která byla z velké části bílá, jen občas se objevila na některých místech černá. Z Darcliana a Anakhiho se stali statní vlci, kde v jejich kožichu byla většinou černá barva, jen občas se objevila bílá. Betty začala uvažovat o tom, že se vypraví hledat si svoji vlastní smečku. Založit případně rodinu, začít žít svůj vlastní život dospělé vlčice. Chtěla odejít jako první, ale před ní odešla první Scarita. Neměla jí to za zlé. Jen o svoji sestřičku měla strach, jelikož byla nejmladší a Betty nemohla vědět, jestli se jí něco nestane. Ona ale doufala a věděla, že se se svojí sestrou ještě shledá. Po Scaritě nastal čas, kdy měla odejít Betty. Byla připravená, a když nastal ten den, rozloučila se s rodinou a poté i se smečkou. Nakonec se rozeběhla do lesa a za chvíli se všem ztratila z dohledu. Vydala se na svoji cestu životem.
Berr se nedozvěděla, kdy její sourozenci taky odešli, ale její srdce jí říkalo, že je určitě potká a budou žít nedaleko od sebe. To jí dodávalo útěchu a ona pokračovala dál ve své cestě, najít si nový domov.
Po nějaké době bloudění došla na místo, které vyzařovalo jakousi energii. Jakési prastaré kouzlo a vypadalo bezpečně. Udělala jeden krok a pokračovala dál. A tak se dostala na místo všech zvířat.

202 Moon Moon | 8. srpna 2012 v 13:38 | Reagovat

Jméno:  Moon
věk: 3 roky
pohlaví: vlk
magie: oheň
povaha:
Moon  je milý a velice rozvážný vlk. Velmi rád sleduje měsíc a nebe plné hvězd. Rád si hraje s ohněm ale má ukrutný strach z vody.  Je zábavný a energický. Je přátelský a neváhá se pustit do pomáhání jiným vlkům. Je precizní a pracovitý. Za každou cenu se snaží ochránit své přátele a blízké. Položil by pro ně i život. Má velmi rád dobrodružství a nesnáší zradu. Je výbušný,ale když se splete dokáže se za svou chybu omluvit. Když přijde do smečky nový vlk je velice ostražitý a je velice důvěřivý. Ale když ho někdo zradí  musí si pracně vybojovávat zpět jeho důvěru.Je docela nešikovný ale když se snaží dokáže mnoho věcí. Miluje vlčata a své přátele a partnerku (kdyby měl). Je veůice tvrdohlavý a hrdý.
příběh:
Moon se narodil jako poslední vlče ze tří vlčat alfům. Ctil svou matku a v otci měl svůj vzor,chtěl být jako on a jít v jeho šlépějích. Jeho sestry už měli v jednom  roku svou magii a Moon jí pořád nedostával. Už ztrácel naději ,ale jeho dobří přátelé ho drželi nad vodou. Měl jednoho nejlepšího kamaráda,který se jmenoval Mufasa a neustále si spolu hráli. Mufasa už měl  magii ohně a byl o 2 roky starší než Moon ale pořád si spolu dobře rozuměli. Moon se šel s Mufasou projít k vodopádu a uslyšeli nějaké divné zvuky. Najednou uslyšeli řev. Vycházelo to z tábora a tak se rozběhli  zpátky do smečky.Našli smečku jak bojuje s cizími vlky na život a na smrt. Chtěli jim pomoct ,ale vlci z jejich smečky je drželi stranou. Mufasa někam zmizel a Moon tam zůstal sám...Byl to dlouhý boj a Moonova smečka prohrávala. Vlci nechali na živu alfy a zahnali je k vodopádu i s Moonem. Moon nikde neviděl Mufasu ...doufal že utekl. Dovedli je k vodopádu. Mufasa se najednou objevil ale stál v čele těch cizích vlků. Moon se podivila když mu Mufasa vysvětlil že ho celou tu dobu vodil za nos a byl to špeh. Moon se naštval a když je  ti vlci s Mufasou shazovali do vodopádu...Moon udělal pomocí své nově objevené magie ohnivý bič a stáhl sebou i Mufasu. Rodiče a sourozenci ses ním naposledy rozloučili a Moon když se probudil nelezl jeho blízké mrtvé na břehu řeky avšak tělo Mufasy nenašel. Dva roky se toulal sám a přísahal že se pomstí. Nalezl novou  smečku z Mhaenisu a doufal že zde najde novou rodinu.
zbarvení:
podoba-4
Proužek od čumáku až po špičku ocasu
malá ponožka na levé zadní noze
bílá barva
pravé a levé ucho černé
oči červené
dovednosti:
rychlost: 8
síla: 5
výdrž: 5
inteligence:  3

203 Moon Moon | 8. srpna 2012 v 13:45 | Reagovat

omlouvám se černý proužek od čumáku ke špičce ocasu  :)

204 Cinereo Cinereo | 8. srpna 2012 v 13:46 | Reagovat

Jo mám co vytknout k objevení magie, je to velká moc na někoho kdo ji teprve objevil, ale pro tentokrát to nechám být...

205 Moon Moon | 8. srpna 2012 v 13:50 | Reagovat

:d kdykoli stačí říct a já topřepíšu už to mám v PC přepsaný :D

206 Däre Däre | E-mail | 13. srpna 2012 v 13:24 | Reagovat

Jméno: Däre
Věk: 3 a čtvrt roku
Pohlaví: Vlk
Magie: Země
Povaha:

Dare je kvůli svým rodičům a tomu co si zažil v mládí veliký perfekcionista, uchovalo se v něm též to, že je silný cholerik, tudíž se brání hned po prvním pro něj urážlivém slově a dokáže se děsivě rozčertit. Mimo to je také extrovert a nenávidí samotu. I když je však takový, dokáže dokonale soucítit a vcítí se mezi všechny vlky. Je velice vnímavý a citlivý, navrch tvrdý bojovník, který by dokázal zabíjet a uvnitř citlivý vlčí chlap s velkým srdcem. Däre by se možná mohl zdát na první pohled jako velký a krvelačný zabiják, který zabíjí pro zábavu, kvůli sportu ale vážně tomu tak není. Je to svalnatý mladík plný elánu a láskyplnosti, kterou rozdává do všech světových stran, avšak když je potřeba zaútočit a zabít, a má to důvod, je ochotný položit svůj krk pro to, aby odstranil nebezpečí. Je to inteligentní vlčí chlap s velkým srdcem, otevřený naprosto každému. V přítomnosti vlčic se uzavírá sám do sebe, tolik nemluví, a neustále sleduje, jestli mu někdo nejde po krku. Pokud vyloženě necítí že právě tato ho chtěla na tomto světě, chová se víc odtažitě. Je to tedy i perfekcionista a extrovert, jak už bylo řečeno, ale někdy se dokáže chovat i jako introvert – kvůli dojmům z dětství, jelikož toho na kráse a inteligenci pobral více než ostatní, a těm to bylo proti srsti. Takový je Däre, bojovník se srdcem plným lásky – takže opět jeden velký rozpor.

*Narodil jsem se do prázdna, do úplně rozežrané země, do náručí velké matky Země, a nevěděl jsem, jestli mělo vůbec cenu bojovat o to, být první z několika tisíců jiných, co mohla mít matka místo mne. Vnímal jsem pouze nekonečnou tmu, tmu a nic jiného, možná ještě chlad, chlad několika milionů srdcí, prázdných chladných srdcí bez špetky citu, několika miliard velkých mocných červů, krásných červů, nechť pod těmito slupkami je bezpečno zloduchům a bezcitným stvořením. Pochyboval jsem dokonce i o existenci lásky na této rozkopané vydolované planetě, planetě, která nám dala život, a my jí ten její nepřekonatelně rychle bereme. Už v tak raném mládí jsem si byl jist svou odlišností, svou jinou stránkou života hned v úvodu dlouhé poezie. Byl jsem přesvědčen, že bych nebyl nikomu a ničemu schopen ublížit, ale toho času jsem ještě nepřemýšlel o svých činech. Dnes už vím, že jsem se velice a velice mýlil. No co, ale život nepřišel s návodem, ne?

Malý Däre
Když jsem se poprvé dotkl chladné země, když mne matka poprvé vzala za kůži na krku a přistrčila mě k jejím strukům, abych se napil, měl jsem pocit, že je to celé k ničemu. Ne, já jsem tu nechtěl být, jelikož jsem někde ve svém srdci cítil, že se nepotřebuji babrat se životem, že ho nechci žít, pokud to nemá důvod. Ale nakonec jsem si uvědomil, že pokud mě sem poslal velký Falconn, pokud ho o mě někdo prosil, tedy spíš nějaká nešťastná vlčice, mám jí jít v životě nejspíš naproti. Pochopil jsem, že pokud mě už nechal Falconn žít na opravdovém světě, mám zde rozdávat pokud možno jen lásku a porozumění, někdo mě zde vážně potřebuje. Rozhodl jsem se, že v průběhu svého života pozemského tuto nešťastnou duši najdu a pomůžu jí, jak mi to přikázal Falconn na úkor toho, že zde budu žít.

Däre Teenager
/Pamatuji si, že mi byly 3 týdny, a můj otec se navrátil ze dlouhé cesty. Hned jak zjistil, že jím naprosto nejméně milovaná vlčice -moje matka- z celé smečky má vlčata právě s ním, rozzuřil se a vrhnul se jí po krku./ Matka po jeho útoku byla na jedno oko slepá, na krku děsivý škrábanec, půl pravého ušního boltce bylo fuč jako kdyby tam nikdy nebylo, a z jejího krásného ocasu zbyl maximálně tak otrhaný smeták. Poté se otec vrhnul na mé 2 sourozence kteří byli po matce a na místě je zabil. Mě ušetřil nejspíš jenom proto, že jsem byl celý po něm. Nechal jen mě a mého bratra. A tak jsem vyrůstal, zaklíněn v propasti mezi otcem, matkou a mým průbojným bratrem, ti všichni mě nenáviděli. Brzy jsem vyrostl ve „statného a krásného“ vlka jak to o mě říkali staří (ještě vychovaní) vlci. Já jsem si tedy moc krásný a statný nepřipadal, ale to je neodradilo. Vlci v mojí věkové kategorii, silní mladíci, začali pořádně žárlit, protože vždy když jsem prošel kolem vlčic co se jim líbily, seběhly se a divoce mezi sebou štěbetaly a stydlivě se uchichtávaly. Avšak já cítil, že ony jsou moc chladné a bezcitné na to, aby o mě mohly u Falconna prosit. Nevšímal jsem si jich, aby se na mě zuřiví teenageři ze smečky nevěšeli a neotravovali mě, ale beztak jsem si nedokázal udržet autoritu a vždy to tak beztak dopadlo. Po jejich prvním útoku jsem se cítil odstrčený a bezbranný, a brzy na to jsem ochutnal i pár dalších nezdarů, mezi které jsem počítal i ten nejhorší, svého vlastního otce.

Velký  Däre
Nastala Zima. Toho dne mi byly přesně tři roky. Za ten půlrok co mě potkalo pár dalších útoků zuřivých mladíků, jsem neuvěřitelně zesílil. Pod mou hebkou jemnou srstí se rýsovaly všude samé svaly. Teď jsem byl dost silný, abych jim to mohl vrátit, ale nemohl jsem, jelikož jsem věděl, že by se Falconn zlobil, a to by pro mne byl ten nejhorší trest. Ten pocit mě drásal, ale nikdy jsem se nenechal vyprovokovat, kvůli sobě, a kvůli mé víře.  Ale v den co jsem měl slavit třetí narozeniny, se můj život vytrhl ze starých rozvrzaných pantů a nabral své vlastní dolní končetiny a utíkal.
Přiběhl jsem k naší Beťácké jeskyni, a právě jsem se chystal oznámit matce a otci to, že mám třetí narozeniny, že jsem konečně dospělý. Už jsem se chystal vstoupit do jeskyně, ale v tom se ozvalo otcovo hrozivé zavrčení. Padal jsem pod jeho vahou hned, jak mi skočil po krku. „Já to věděl…“ zuřivě zařval a sklapnul mi zuby před čumákem. „Měl jsem to udělat už dávno… Měl jsem se tě zbavit už dávno, ještě když jsi byl malej smrad! Co z tebe mám?! Jseš akorát pořádnej parchant, buzerante!“ zařval a vrhnul se mi po krku. Ale já byl pohotovější a sekl jsem ho drápy přes oči. V okamžiku kdy zařval bolestí, jsem ho ze sebe skopl dolů, vyšvihl jsem se na všechny čtyři a poodešel jsem od něj. „Nikdy jsi si nezasloužil abych ti říkal tati, natož pak otče! Nejsi nic takového, ty zrůdo! Ty smradlavá hyeno!“ zařval jsem já a vrhnul se mu po hlavě a sekl ho drápy tak, že jsem mu rozsekl čumák a znovu ho sekl přes oči. Na mou levou tvář dopadlo několik kapek krve. Když jsem zahýbal s levým uchem, pochopil jsem, že ho budu mít nejspíše zraněné. /“A teď upaluj, daleko, a nech se vést svým srdcem!“/ uslyšel jsem šepot ve větru a nastražil jsem uši. *Falconn!* pomyslel jsem si šťastně a otočil jsem se. Rozběhl jsem se pryč od toho děsného místa. Zavřel jsem oči a nechal jsem koukat srdce, tak jak mi to přikázal Falconn. O svých schopnostech jsem už nepochyboval. Ještě tu noc jsem dorazil na území cizí smečky.

Zbarvení: Line 2, bílý, jedno oko zlaté druhé zelené od magie, černá špička ocasu

Dovednosti:

Rychlost: 5
Síla: 6
Vytrvalost: 4
Inteligence: 5

207 Däre Däre | E-mail | 13. srpna 2012 v 13:34 | Reagovat

Odkazy na obrázky Däreie jsou na Výběrů LINE

208 Kyoshi Kyoshi | 13. srpna 2012 v 18:12 | Reagovat

[206]:Veľmi pekne prepracovaná registrácia, ale... K povahe-trochu sa mi bije fakt, že Däre je cholerik,to úplne sedí z extrovertom, no cholerici nemajú sklony k introvertnému správaniu v žiadnej situácii. Ak je totiž cholerik zahnaný do kúta, trebárs aj pripomenutím minulosti bránia sa agresiou,nie utiahnutím. Prípadne by som slovo introvert nahradil impulzívnou reakciou alebo hamblivosťou.
K príbehu-myslím, že je dostatočne dlhý a dobre napísaný, ale chýba mi tam objavenie mágie a učenie sa používať ju! A tiež ma trochu mätie, že má jedno oko zlaté a jedno dľa mágie zelené. Teda by som do príbehu dopísal aj dôvod prečo to tak je.
Som len kontrolor takže moje slová ber len ako radu a prípadne počkaj na vyjadrenie Cinerea alebo Akiko(administrátori).

209 Däre Däre | E-mail | 15. srpna 2012 v 10:48 | Reagovat

Díky Kyoshi. Povahu i Příběh upravím, mě samotného by to nenapadlo. Co nejdříve ji přepošlu. Ještě jednou díky za tvé rady.

210 Däre Däre | E-mail | 15. srpna 2012 v 11:16 | Reagovat

Jméno: Däre
Věk: 3 a čtvrt roku
Pohlaví: Vlk
Magie: Země

Povaha:
Dare je kvůli svým rodičům a tomu co si zažil v mládí veliký perfekcionista, uchovalo se v něm též to, že je silný cholerik, tudíž když je zahnán do kouta, reaguje spíše agresivně. Nenávidí též samotu, je rád obklopen dobrými přáteli, kterým může důvěřovat. I když je však takový, dokáže dokonale soucítit a vcítí se mezi všechny vlky, kteří jsou dosti důvěryhodní. Je velice vnímavý a citlivý, navrch tvrdý bojovník, který by dokázal zabíjet a uvnitř citlivý vlčí chlap s velkým srdcem. Däre by se možná mohl zdát na první pohled jako velký a krvelačný zabiják, který zabíjí pro zábavu, kvůli sportu ale vážně tomu tak není. Je to svalnatý mladík plný elánu a láskyplnosti, kterou rozdává do všech světových stran, avšak když je potřeba zaútočit a zabít, a má to důvod, je ochotný položit svůj krk pro to, aby odstranil nebezpečí. Je to inteligentní vlčí chlap s velkým srdcem, otevřený naprosto každému. V přítomnosti vlčic se uzavírá sám do sebe, tolik nemluví, a neustále sleduje, jestli mu někdo nejde po krku. Pokud vyloženě necítí, že právě tato ho chtěla na tomto světě, chová se víc odtažitě. Je to tedy i perfekcionista a extrovert, jak už bylo řečeno, občas se jeho stydlivost vůči vlčicím rozvine i v impulzivní reakci, pokud se cítí obklíčený, ale nechce útočit – kvůli dojmům z dětství, jelikož toho na kráse a inteligenci pobral více než ostatní, a těm to bylo proti srsti. Takový je Däre, bojovník se srdcem plným lásky – takže opět jeden velký rozpor.

*Narodil jsem se do prázdna, do úplně rozežrané země, do náručí velké matky Země, a nevěděl jsem, jestli mělo vůbec cenu bojovat o to, být první z několika tisíců jiných, co mohla mít matka místo mne. Vnímal jsem pouze nekonečnou tmu, tmu a nic jiného, možná ještě chlad, chlad několika milionů srdcí, prázdných chladných srdcí bez špetky citu, několika miliard velkých mocných červů, krásných červů, nechť pod těmito slupkami je bezpečno zloduchům a bezcitným stvořením. Pochyboval jsem dokonce i o existenci lásky na této rozkopané vydolované planetě, planetě, která nám dala život, a my jí ten její nepřekonatelně rychle bereme. Už v tak raném mládí jsem si byl jist svou odlišností, svou jinou stránkou života hned v úvodu dlouhé poezie. Byl jsem přesvědčen, že bych nebyl nikomu a ničemu schopen ublížit, ale toho času jsem ještě nepřemýšlel o svých činech. Dnes už vím, že jsem se velice a velice mýlil. No co, ale život nepřišel s návodem, ne?

Malý Däre
Když jsem se poprvé dotkl chladné země, když mne matka poprvé vzala za kůži na krku a přistrčila mě k jejím strukům, abych se napil, měl jsem pocit, že je to celé k ničemu. Ne, já jsem tu nechtěl být, jelikož jsem někde ve svém srdci cítil, že se nepotřebuji babrat se životem, že ho nechci žít, pokud to nemá důvod. Ale nakonec jsem si uvědomil, že pokud mě sem poslal velký Falconn, pokud ho o mě někdo prosil, tedy spíš nějaká nešťastná vlčice, mám jí jít v životě nejspíš naproti. Pochopil jsem, že pokud mě už nechal Falconn žít na opravdovém světě, mám zde rozdávat pokud možno jen lásku a porozumění, někdo mě zde vážně potřebuje. Rozhodl jsem se, že v průběhu svého života pozemského tuto nešťastnou duši najdu a pomůžu jí, jak mi to přikázal Falconn na úkor toho, že zde budu žít. Všichni obdivovali mé oči, jedno zelené a druhé dozlatova žluté, jelikož první co jsem vždy dělal, bylo, že jsem se díval vlkům do očí, a zkoumal je dopodrobna. Nikdo nevěděl proč jsem se tak narodil, jelikož takovéto oči neměl nikdo, a tak všichni matce záviděli a říkali že má krásného kuliočka, což mě děsně štvalo, ale matku to těšilo. Velice jí to těšilo.

Däre Teenager
/Pamatuji si, že mi byly 3 týdny, a můj otec se navrátil ze dlouhé cesty. Hned jak zjistil, že jím naprosto nejméně milovaná vlčice -moje matka- z celé smečky má vlčata právě s ním, rozzuřil se a vrhnul se jí po krku./ Matka po jeho útoku byla na jedno oko slepá, na krku děsivý škrábanec, půl pravého ušního boltce bylo fuč jako kdyby tam nikdy nebylo, a z jejího krásného ocasu zbyl maximálně tak otrhaný smeták. Poté se otec vrhnul na mé 2 sourozence kteří byli po matce a na místě je zabil. Mě ušetřil nejspíš jenom proto, že jsem byl celý po něm. Už na mě bylo vidět, že budu jednou velmi mocným původcem své magie, a v mých genech se s jistotou bude magie země přenášet. Nechal jen mě a mého bratra. A tak jsem vyrůstal, zaklíněn v propasti mezi otcem, matkou a mým průbojným bratrem, ti všichni mě nenáviděli, oporou mi byla jen moje magie, kterou jsem si uchovával jako ten největší dar, kterou jsem s radostí a nadšením používal všude, kam jsem se přichomýtnul. Brzy jsem vyrostl ve „statného a krásného“ vlka jak to o mě říkali staří (ještě vychovaní) vlci, a naplno jsem ovládal svou vrozenou magii, to díky dlouhým pobytům v lese, které mě učily o přírodě, a o její rovnováze. Já jsem si tedy moc krásný a statný nepřipadal, ale to staroušky neodradilo. Vlci v mojí věkové kategorii, silní mladíci, začali pořádně žárlit, protože vždy když jsem prošel kolem vlčic co se jim líbily, seběhly se, divoce mezi sebou štěbetaly a stydlivě se uchichtávaly. Avšak já cítil, že ony jsou moc chladné a bezcitné na to, aby o mě mohly u Falconna prosit. Nevšímal jsem si jich, aby se na mě zuřiví teenageři ze smečky nevěšeli a neotravovali mě, ale beztak jsem si nedokázal udržet autoritu a vždy to tak beztak dopadlo. Po jejich prvním útoku jsem se cítil odstrčený a bezbranný, a brzy na to jsem ochutnal i pár dalších nezdarů, mezi které jsem počítal i ten nejhorší, svého vlastního otce.  Jako teenager jsem byl uzavřen ve svém vlastním světě, což bylo spojeno s tím, že mě všichni považovali za snílka, co v životě nic nedokáže. Vnímal jsem otcovu zlost, viděl jsem jeho tesáky na mém krku, protože jsem věděl, že můj otec, velký beta, bojovník jak se patří, nebude chtít za
syna poseru a stydlivku.

Velký  Däre
Nastala Zima. Toho dne mi byly přesně tři roky. Za ten půlrok co mě potkalo pár dalších útoků zuřivých mladíků, jsem neuvěřitelně zesílil, a to pomohlo i v rozvinutí dalších triků v mé magii, pomocí kterých jsem lesům navracel jejich dávnou krásu, pomocí kterých jsem se naučil například sešívat rány a léčit choroby. Pod mou hebkou jemnou srstí se rýsovaly všude samé svaly, a moje tvář nabrala ostrých chlapáckých rysů. Teď jsem byl dost silný, abych to těm potřeštěncům mohl vrátit, ale nemohl jsem, jelikož jsem věděl, že by se Falconn zlobil, a to by pro mne byl ten nejhorší trest. Ten pocit mě drásal, ale nikdy jsem se nenechal vyprovokovat, kvůli sobě, a kvůli mé víře.  Ale v den co jsem měl slavit třetí narozeniny, se můj život vytrhl ze starých rozvrzaných pantů a nabral své vlastní dolní končetiny a utíkal.

Přiběhl jsem k naší Beťácké jeskyni, a právě jsem se chystal oznámit matce a otci to, že mám třetí narozeniny, že jsem konečně dospělý. Už jsem se chystal vstoupit do jeskyně, ale v tom se ozvalo otcovo hrozivé zavrčení. Padal jsem pod jeho vahou hned, jak mi skočil po krku. „Já to věděl…“ zuřivě zařval a sklapnul mi zuby před čumákem. „Měl jsem to udělat už dávno… Měl jsem se tě zbavit už dávno, ještě když jsi byl malej smrad! Co z tebe mám?! Jseš akorát pořádnej parchant, buzerante!“ zařval a vrhnul se mi po krku. Ale já byl pohotovější a sekl jsem ho drápy přes oči. V okamžiku kdy zařval bolestí, jsem ho ze sebe skopl dolů, vyšvihl jsem se na všechny čtyři a poodešel jsem od něj. „Nikdy jsi si nezasloužil abych ti říkal tati, natož pak otče! Nejsi nic takového, ty zrůdo! Ty smradlavá hyeno!“ zařval jsem já a vrhnul se mu po hlavě a sekl ho drápy tak, že jsem mu rozsekl čumák a znovu ho sekl přes oči. Na mou levou tvář dopadlo několik kapek krve. Když jsem zahýbal s levým uchem, pochopil jsem, že ho budu mít nejspíše zraněné. /“A teď upaluj, daleko, a nech se vést svým srdcem!“/ uslyšel jsem šepot ve větru a nastražil jsem uši. *Falconn!* pomyslel jsem si šťastně a otočil jsem se. Rozběhl jsem se pryč od toho děsného místa. Zavřel jsem oči a nechal jsem koukat srdce, tak jak mi to přikázal Falconn. O svých schopnostech jsem už nepochyboval. Ještě tu noc jsem dorazil na území cizí smečky.

Zbarvení: Line 2, bílý, jedno oko zlaté druhé zelené od magie (neznámá deformace očí), černá špička ocasu

Dovednosti:
Rychlost: 5
Síla: 6
Vytrvalost: 4
Inteligence: 5

211 Kyoshi Kyoshi | 16. srpna 2012 v 19:08 | Reagovat

[210]: Teraz to už vyzerá lepšie x) Už len počkať na reakciu adminov a prípadne pripomienky na niečo čo mi mohlo ujsť ;-)

212 Däre Däre | E-mail | 17. srpna 2012 v 7:25 | Reagovat

To jsem rád že to vypadá alespoň trochu líp :D Díky :)

213 Kyoshi Kyoshi | 17. srpna 2012 v 16:57 | Reagovat

[212]: Len ešte ma napadlo...v príbehu pri tej hádke Däreho z otcom mi trošku vadí , že bola použité slovko buzerante. Ak by si môhol nahraď ho niečim menej agresívnym. Trebárs parchant, slaboch, proste niečo čo nieje používané priamo ako nadávka ;-)

214 Kyoshi Kyoshi | 17. srpna 2012 v 17:00 | Reagovat

[213]: 8-O sorry, bola prihlásená kamoška odomňa, zabudol som ju vypnúť x/ Inak som to písal ja :-|

215 Däre Däre | E-mail | 18. srpna 2012 v 12:13 | Reagovat

Dobře, až bude čas, upravím xD Když jsem to psala, vůbec jsem neměla nějaký nápad jak to slovo nahradiit XD

216 Kasumi Kasumi | 22. srpna 2012 v 9:31 | Reagovat

1. Kasumi
2.4 roky
3.vlčice
4.voda
5.povaha: Kasumi aj keď je menšieho vzrastu, je to šialená, hyperaktívna a nespútaná vlčica, ktorá sa vrhne do všetkého. Vrhne sa to každej zábavy a kvôli tomu je obľúbená ale nájdu sa, aj výnimky ktorým jej nespútaná povaha prerastá cez mozog. Medzi nimi bola, aj jej sestra ktorá jej už od malička bola strašne vzdialená. Vymýšľala najrôznejšie zábavy od skoku s vodopádu, až po nebezpečné lovy na medvede. Aj keď jej strach s detstva, jej nedovoľuje sa k ním veľmi priblížiť, jej bývali priatelia pred nimi veľmi radi utekali. Nebere ohľady na vysoko, alebo nízko postavených vlkov dovolí si na každého, alfám aj odvráva. Jej bývala alfa a adoptívna matka v jednom si, jej samovražedne sklony pokúšala ignorovať. A keď jej za drzosť vynadala, Sakura sa v trocha začala krotiť. Alfa vlkovi sa jej vtipy nepáčili, štvali ho. Ale nechal to tak, svoju zlosť si vybíjal inde. Ale ignorovala ho ako ostatných, čo ju nemali radi. Kasumi bola už aj zamilovaná a keď sa ona zamiluje, trvá to do konca života. Jej vysnívaní vlk však ušiel, keď zistil čoho je schopná. Zlomilo jej to srdce a sľúbila si, že sa už do nikoho nezamiluje.
Jej živlom je voda takže ju zbožňuje, vedela by pri nej presedieť cely deň. Miluje zábavu každého typu a nepohrdne ani spoločným lovom zo svorkou. Nemá rada vlkov ktorý nechápu jej vtip, a naštvú sa na ňu za všetko čo im urobí. Nemá rada oheň, priamo sa ho až bojí. Občas máva krásne sny v ktorých sú dve vĺčatá hrajúce sa na lúke, ale všetko sa tam rýchlo zvrtne a na ňu vyskočí obrovský medveď. Vtedy sa zobudí cela roztrasená a spotená, po tom sne sa jej vždy premietne zla skúsenosť s detstva, aj keď toho medveďa zo sna veľmi dobre pozná, povraždil jej rodinu...

6.Narodila sa ďaleko na juhu v malom lese, v strede bola menšia jaskyňa. Tam šedá vlčica porodila tri vĺčaťa.
Bola som úplne prvé vĺča aj keď na to nevyzerám. Bola som najmenšia s vrhu. Dokonca aj moja sestrička bola odo mňa väčšia. Rástli sme rýchlo, a už sa na nás začali prejavovať naše povahy. Hlavne na mne. Vždycky som vymyslela nejakú blbosť za ktorú som bola potom potrestaná. Môj brat my s mojimi vtipmi ochotne pomáhal. Dneska som si vybrala za ciel Aki moju sestru, ktorá zase čumela na oblohu a nás nevnímala. Mama nebola zase doma takže sme mali dobrú príležitosť jej niečo urobiť. Naša matka nás vychovávala úplne sama, keďže náš otec zomrel. Boli to vyhnanci takže sme na žiadnu oporu svorky nečakali. S vlastných myšlienok ma prebrali až zvuky ktoré vychádzali s lesa. Pozrela som sa na môjho brata ktorý stál namieste a strašne sa triasol. „P-počuješ to“ vykoktal zo seba. Nastražila som uši, mal pravdu. S lesa sa ozývali kroky a funenie nejakého zvieraťa ktoré sa k nám približovalo. Videla som ako môj brat beží do jaskyne. Prinútila som svoje nohy k pohybu, bežala som za ním. Až v vnútri v bezpečí som si uvedomila že niekto chyba. „A-aki“ vydala som zo seba potichu. Moja hyperaktivita bola okamžite preč, vystriedal ju strach o člena rodiny. Vonku už bolo počuť aj vrčanie. Žeby medveď? Pýtala som sa sama seba. To čo sa stalo potom bolo ako v spomalenom filme. Natsu sotil stojacu Aki do jaskyne a postavil sa na jej miesto. Medveď na miesto mojej sestry zabil môjho jediného brata, ktorý sa obetoval. Po tvári sa mi skotúľala slza. „Mami kde si?“ Povedala som do polo prázdnej jaskyni. Ako zázrakom niečo veľké strhlo prekvapeného medveďa na zem. Zľakla som sa a zaliezla som do najtmavšieho kúta jaskyne vedľa mojej sestry. Nevidela som čo sa dialo potom, ani som nechcela. Počula som len dvojhlasné vrčanie a cvakanie zubov. Triasla som sa a pozrela som sa na svoju sestru. Ona zaspala! Jak mohla sakra zaspať! Možno je to aj dobre, aj ja by som si mala pospať, mama nás ochráni. Aspoň dúfam. Zobudila som sa až spotená zo strašného sna.  Aki ešte spala, Až teraz som si uvedomila čo sa vlastne stalo. Pomaly som vystrčila hlavu s jaskyne. Nikde nikto nebol. Všade bolo tichu. Pomaly som so klopenou hlavou, sklopenými ušami vyšla na lúku, ktorá bola pred naším domom. Zdvihla som vystrašene hlavu. To čo som videla my doslovne vyrazilo dych. Na zemi ležali dve šede tela jedno veľké, to druhé maličké. Netrvalo ani sekundu kým my došla komu patria. Rozplakala som sa, cez slzy som ani nevidela. Chcela som sa vrátiť a zobutit sestričku ale niečo v mojej hlave my hovorilo nech ju nechám tak a odídem. Môj terajší psychicky stav na bode zrútenia ho poslúchol. Rozbehla som sa do lesa.
Ani neviem ako ale slnko už dvakrát vyšlo aj zašlo. Áno už to boli dva dni čo sa túlam lesmi. Vodu som si zaobstarala sama ale na lov som bola ešte príliš maličká a moje brucho si myslelo to isté. Pravé som prechádzalo cez nejakú lúku a hľadala som niečo čo by som mohla zjesť. Keď som za sebou počula kroky, ani som sa neotočila a bežala som sa ukryť. Ešte som sa poriadne nepreniesla cez skúsenosť s medveďom, takže som sa bála každého zvuku. No to zviera bolo rýchlejšie ako ja. Ani som sa poriadne nevydýchala s toho behu a už predo nou stalo asi tak pat vlkov. Na ich čele stál obrovsky čierny vlk. Sklopila som uši a začala som kňučať. Ako naschvál sa ozvalo aj moje hladné brucho. Niekto s tej svorky sa zasmial.

Zdvihla som hlavu vyššie. Videla som ako sa ku mne približuje šedá vlčica s bielymi odznakmi. „Neboj sa malička my ti neublížime“ začala ma ukľudňovať ta vlčica, pravdepodobne alfa samica. Pozrela som sa jej opatrne do očí, videla som v nich lásku aj súcit. Odfrkla som si. Môj kamarát sa zase ozval a ja som si neodpustila úsmev. „Určite si hladná“ znovu začala hovoriť vlčica. „Neboj sa my sa o teba postaráme, naučíme ta všetko čo budeš potrebovať." Potom sa otočila a odchádzala spolu s ostatní my. Zostal tam už len ten čierny vlk, ktorého som už teraz nemala rada, a vymýšľala som čo mu vyvediem. „ Tak ideš?“ opýtal sa ma hrubým hlasom. Ja som len kývla a nasledovala som svoju novú rodinu. Alfa vlčica ktorá si zobrala rolu mojej matky ma najprv zaviedla k nedojedenému jeleňovi. Ja som sa do neho s chuťou pustila. Moja náhradná matka ktorá sa my predstavila ako Naila my začala rozprávať o ich svorke. Zistila som veľa zaujímavých informácii. Najviac ma potešilo že budem bývať v alfa jaskyni. No bola som na nervy s toho že mojim náhradným otcom, teda parterom Naili bude ten čierny vlk. Myslím že sa volá Diego. Keď som dojedla Naila ma zaviedla do mojej novej jaskyne. Pred vchodom som sa zarazila „ neboj sa neje tu“ ubezpečila ma s úsmevom Naila. Opatrne vošla do jaskyne. Bola obrovská a útulná. Bola to jaskyňa álf čo sa dalo čakať. Pomyslela som si a ľahla som si vedľa Naili. Dni plynuli a nam ne sa zase začala prejavovať moja šialená povaha. Niektorým vlkov to liezlo na nervy ale hlavne Diegovy. Neznášala som ho kvôli jeho zatrpknutosti stále viac a viac. Naile som dokonca začala po pár mesiacoch, ani neviem prečo hovoriť mama. Možno to bolo tým, že som postupne zabúdala na moju starú rodinu. Mesiace plynuli a ja som bola pripravená na svoj prvý lov, kde ma sprevádzala moja adoptívna mama s ďalšími troma vlkmi. Našli sme stádo jeleňov. Trocha som sa bála ale to vystriedalo obrovské vzrušenie keď som jedného s jeleňov povalila na sem. Stým my samozrejme pomáhal ešte jeden vlk. Ktorého som si poslednú dobu strašne obľúbila. Domov som sa vracala s úsmevom na tvári, dokonca ma pochválil aj vecne zatrpknutí Diego.
Ani som si to neuvedomila a oslávila som jeden rok. Práve som ako vždy plávala v jazierku , keď na mňa zavolal známy hlas. Merlin povzdychla som si. Posledných pár mesiacov cítim k tomuto vlkovi viac než len priateľstvo, ale bojím sa mu to povedať. „ Všetko naj lepšie“ vykríkol hnedý vlk. Ja som vyliezla s jazera. „ Narodeniny som mala včera“ povedala som mu ironicky. On sa len zasmial. „Prepáč sestrička.“ Neboli sme pravý súrodenci na tých som už dávno zabudla.
Ale vždycky ma tak bral. Keby len vedel čo k nemu cítim. „Tak, aká blbost vyjde s tvojho mozgu dneska?“ Opýtal sa ma a veselo krútil chvostom. „Prepáč, dneska nemám náladu.“ Usmiala som sa na neho a bežala som do kappa jaskyne. Už som podla Diega nebola vĺča, takže ma vyhodil s ich jaskyne, a bola som nútená ísť ku kappam. Keď som sa zobudila išla som k jazeru kde som rozmýšľala komu sa dneska pomstím. „ Zase si tu“ Ozval sa za mnou hlboký hlas naše ho alfu a ja som stuhla. „ Odkedy sa o mňa zaujímaš?“ opýtala som sa ho na oplátku ja a cítila som jak to vo mne vrelo. „ Som alfa, starám sa o všetkých vlkov vo svorke.“ Mala som sto chuti vykričať mu do tvare všetko jeho staraní sa, ale na miesto toho na neho s jazera vyprskla voda. Musela som sa začať smiať. Ale úsmev ma prešiel keď som videla preberajúcu sa Nailu a Merlina. Diego zúril od zlosti ale iba niečo zamrmlal a odbehol.

No a čo tak som trochu osviežila alfu, komu to vadí. „Kasumi, čo si..vlastne ako si to spravila!“ zakričal na mňa prekvapení Merlin. „Neviem“ povedala som mu potichu pravé sním som sa háďat nechcela. „ Ja sa s ňou porozprávam.“ Povedala Naila Merlinovy a on len prikývol, ani sa na mňa nepozrel. Moja mama si vedľa mňa sadla. Usmiala sa na mňa a začala hovoriť. „Teraz ti poviem čo mi povedala moja mama keď umierala“ vycítila som smútok s jej hlasu ale pokračovala. „ Keď sa v tvojej svorke objaví vlk s neobyčajným nadaním, pošli ho do Mhaenisu do môjho rodiska.“ Keď to povedala bola ticho. Nevydržala som to a začala som hovoriť. „Ale ja nemôžem odisť!" zakričala som. „Ani neviem kde to je". „Ty to určite nájdeš verím ty, a si mlada vlčica nič ta tu nedrží, prosím chod.“ Vedela som že nemá cenu jej odvrávať. Mala pravdu, Merlin sa my kvôli mojim schopnostiam teraz začne určite vyhýbať a nič iné ma tu nedrží. Bála som sa otočiť tak som sa len rozbehla preč do lesov...

7.4 oči:svetlo modré.Srsť: šedá, s bielou špičkou ocasu. biela ponožka na pravej prednej nohe.

8.-Rychlost:8
---Síla:7
---Vytrvalost:2
---Inteligence:3

217 Admin Cinereoq Admin Cinereoq | 22. srpna 2012 v 18:14 | Reagovat

admin nema pc takze moment do patku a poslu reakci popriade regnu

218 Cinereo Cinereo | 24. srpna 2012 v 11:30 | Reagovat

ok, jde se na to
Däre: nelíbí se mi tato věta:  Je to svalnatý mladík plný elánu a láskyplnosti, kterou rozdává do všech světových stran, avšak když je potřeba zaútočit a zabít, a má to důvod, je ochotný položit svůj krk pro to, aby odstranil nebezpečí.
svalnatý vlci...? ty myslím nemáme, každý vlk vypadá stavbou těla jako ten druhý, až na to že ten druhý je třeba tlustý, nebo podviživený, odstrań svalnatost
A pokud dobře vím tk deformaci očí tu má jeden vlk (Callaina), té jse to povolil, ale dál už ne, takže bu´d zlaté či zelené, jedno tak a jedno tak ne

Kasumi: je menšího vzrůstu, ale přesto dokáže  přeprat medvěda?? To je blbost, už jenom proto že medvěda přepere jedině elá smečka, ne jedinec. přepsat.

A hele! Chtěl bych vysvětlení proč někde máš "Sakura".
V příběhu vynech přímou řeč, je tam zcela zbytečná, popisuj co se ji událo, ne celý život do podrobna, nevynechávej nejdůležitější, ale nedávej tam slova která jsou zcela zbytečná. Takže přímá řeč pryč.

219 Kessie Kessie | 3. září 2012 v 16:42 | Reagovat

Prodloužení
Jméno: Kessie
Věk: 3 Roky
Pohlaví: Vlčice
Magie: Voda
Povaha:
Přátelská vlčice s každým se skamarádí,moc hodná nikdy se nehádá tedy aspoň něchce se hádat,poslušná poslouchá co ji řeknou alfové a nevikročuje,nevikročuje z tématu co řeší musí dořešit,musí vždy vědět o co jde a o čem si ostatní povídají,tajemná před každým se schová a když se schová nikdo ji nenajde,milá není zlá a na nikoho neřve,nikdy se nevzdává když bojuje musí dobojovat ať jí to stojí cokoliv ! Nesnáší hádky a miluje vodu ! Je červená jako oheň ale je vodní a to je její zvláštní znak.Nesnáší vlky co se vytahujou a co si z ní utahujou,dělají si z ní srandu nebo se jí posmívají ! Je taky i srandovní a dokáže parádně rozveselit ! S každým se rozdělí,není lakomá, má ráda akce a nesnáší lenost proto také není líná a snaží se ve všem vinikat ne že by chtěla a byla lepší než ostatní ale jen se snaží... snaží se být kamarádská ke všem a kdy se někdo hádá s někým z jejích přátel, vždy zakročí a pomůže ale když je to na ni tak se radši schová.
Příběh:
Když jsem byla malá byla jsem v dobrých rukou u maminky a tatínka žili jsme si dobře a skromě byli jsme jedna z nejlepších smeček lovu v našem okolí pak ale přišla do okolí nová smečka s jinéma smečkama jsme se tak nesnášeli více než z touto rodiče a další členi smečky se prali o území jednou když měla vypuknout vážně velká válka zůstala jsem v jeskyni a jen se bála nemohla jsem usnou a jak se vlci prali přišel tam lovec a střílel někdo z naší smečky přežil dokonce babička,děda a táta s mámou  všichni utíkali do jeskyně a tátu s mámou chtěli zastřelit chtěli pro mě doběhnout ale když sem přiběhly byl mi už rok a oni by mě neunesli jejich poslední věta ke mě byla "Drž se beruško" A na to nikdy nezapomenu ! Utekli lovcům, a já utekla také a mé rodiče jsem hledala a už nikdy nenašla neměla jsem co bych dělala a tak jsem se toulala a trmácela po světě  potkala jsem jednoho vlka který se o mě staral a byl mi jakoby chůvou i s jeho partnerkou kak na nás ale zaútočili lovci a zabyli i mojí chůvu i moji mužskou chůvu já utekla a rozbrečela se utekla jsem a už jsem se k nikomu nedala a nikdy jsem se už do lesa nevydala ! A pak jsem se toulala znova po skládkách a chytili mě a dali do útulku byla jsem tam dva měsíce dokud nepřišel jeden vlk a nevisvobodil mě poděkovala jsem mu olízla ho na menší oplátku (Ne že bych se do něj zamilovala) a utekla až jsem nazazila na Akiko a Cinerea skamarádili jsme se a oni mě přijali do smečky.
Obrázek:
Line 3
Celá bílá
Černá špička ocasu
Černé ponožky
Tyrkysové oči když ne tak modré.

220 Kyoshi-kontrolor Kyoshi-kontrolor | 3. září 2012 v 18:58 | Reagovat

[219]: Skôr než sa dostanem k obsahovej stránke registrácie. Strašne mi prekážajú gramatické chyby...i/y, čiarky tam kde ich treba, oddelenie viet, opakujúce sa slová tam kde niesú potrebné. Jednoducho na prvý pohľad to vyzerá ako jedno súvislé siahodlhé súvetie, ktoré ak človek prečíta na jeden nádych nedáva zmysel.
Povaha: Je fajn, že Kessie neznáša hádky a miluje vodu, ale ako tieto dve informácie spolu súvisia? V skratke nekonfliktná? Fajn, ale ak sa schová nikto ju nenájde? Myslím, že tak dokonalé krytie bez istej úrovne mágie splynutia alebo nieje možné a na Mhaene je len jeden vlk(pokiaľ viem) s tak dokonalým krytím, že ho ostatný nájsť nemôžu-Cinereo.A ešte ako to myšlíš "Je červená jako oheň, ale je vodní a to je její zvláštní znak." WTF červená? Navrhoval by som prečítať si to po sebe, usporiadať si aká Kessie je do bodov a tie potom postupne rozpísať, tak aby to dávalo trochu viac zmyslu aj jednoduchému čitateľovi.
Príbeh: Aj tu mám zmätok, tak Kessiinu rodinu vyvraždili vlci inej svorky alebo postrieľali lovci? Pozmeniť, alebo aspoň rozpísať nech to má nejakú dejovú líniu. Nikdy sa už do lesa nevydala? A ako chce prosím prežiť v Mhaenisse a ako sa doň vôbec dostala pokiaľ nešla minimálne cez jeden čo i len malý lesík? Tiež odporúčam pozmeniť informáciu aspoň na to, že sa lesom trebárs dlhšiu dobu vyhýbala, ale nie, že do nich už nikdy nevkročila! Posledná veta ma mätie. Neviem ak si dohodnutá s Aki a Cinereom, tak fajn, ale nesedí to už len z faktu, že Aki je momentálne alfou Santhrosu(sever) a Cin alfou Lathrosu(juh). Teda niesú momentálne na spoločnom území, nieje jedna svorka a nieje možné, aby Kessie prijali obaja! Teda ak nemáš nejakú dohodu s nimi odporúčam zmeniť. Celkovo? Opäť rozpíš si body príbehu(narodenie, detstvo, strata svorky, túlanie, nájdenie náhradnej rodiny, jej strata, cesta, ako sa dostala do Mhaenu) a poriadne celý príbeh prepracuj!
Celkový dojem z registrácie mi natíska myšlienku, akoby to boli len úryvky z neviem kade pozliepané dokopy. Alebo maximálne odfláknutá práca!

221 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 4. září 2012 v 15:21 | Reagovat

To co napsal Kyoshi jsou jeho rady a já napíšu ted' ty své:
povaha: mnoho, mnoho gramatických chyb, oprav je!
Hele já beru lupu, mikroskop, ale nikde! NIKDE tam nenní špatná stránka povahy! Každej nějakou má, takže tam nějaká bude, jasný?!

příběh: Příběh požadujeme takto: narození, vyrůstání, objevení magie, opuštění smečky (atd.), objevení Mhaenu
A jestli anpíšeš že si nás potkala tak mažu a máš smůlu, nemůžeš nás potkat, to jde až herně a přijetí do smečky? To máš dvojitou smůlu, jsou dvě smečky a s tvojí povahou a možná i přístupem tě do žádné nepřijmou, takže úplně odstranit jasné?! A navíc, pochybuju že by se s tebou Cin spřátelil, on je to MOŽNÁ poznáš

222 Gabriel Gabriel | 7. září 2012 v 7:20 | Reagovat

Jméno: Gabriel
Pohlaví: Vlk
Věk: 5 let
Magie: Voda

Povaha:
Arogantní,ironický,vtipný,nebezpečný,rychlí, flirtující, okouzlující, silný, miluje svobodu a vše co je s ní spojeno - rychlost, lov, vlčice - nejlépe vše najednou, rád se pře s vlčaty a předvádí před vlčicemi, nevěří na lásku a dokuď jí nepotká bude žít nevázaným životem, jeho rodokmen je starý a mocný rád se podle toho chová. Pro jeho chování mu bylo přezdíváno temný princ.

Příběh:
Jmenuji se Gabriel a můj příběh nepatří mezi ty šťastné. Narodil jsem se jako jedináček, který byl předurčen v dospělosti převzít vládu nad smečkou svích rodičů. Jeho rodina byla alfou již více než 10 generací a bylo tedy jasné že malý Gabriel půjde šlepjejemi své rodiny. Gabriel černý jako uhel s modrýma očima. Celé dětství prožil jako princ, který se připravuje na vládu. Ale to Gabrielovi nestačilo. Celé dospívání se zapojoval do šarvátek, lovů a svádění. Potloukal se po lesích, hledal záminky proč odejít alespon na chvíli od smečky. Gabriel po své rodině zdělil cit k magii. V jeho případě to byla voda. Dokázal přimět vodu ke všemu co si usmyslel. Jeho rodna nikdy netrpěla žízní, jeho domov se vždy zelenal. Bohužel ani magie jeho rodinu neochránila.Jednoho dne když se stopoval vysokou jeho smečku napadli pytláci. Když se tam Gabriel dostal našel pouze krev a zápach smrti. Pomstil se. Krutě se pomstil těm co vyvraždili jeho rodinu. Od té doby je z něj vlk samotář avšak svuj šarm dosud nestratil. Doufá, že se jednoho dne objeví někdo kdo ho přijme a vyrovná se s arogancí temného prince.

Zbarvení:
Lin č.4
Zbarvení celé černé - pouze jasně modré oči (oči zbarvené jeho magii)

Dovednosti:
Síla -6
Výdrž - 3
Rychlost - 6
Inteligence - 5

223 Gabriel Gabriel | 7. září 2012 v 9:46 | Reagovat

//Změnil jsem příběh, je delší, propracovanější a doufám, že bez chyb.

Jmenuji se Gabriel a můj příběh nepatří mezi ty šťastné, i když se tak ze začátku může zdát. Narodil jsem se jako jedináček, který byl předurčen v dospělosti převzít vládu nad smečkou svých rodičů. Má rodina byla alfou již více než 10 generací a bylo tedy jasné, že malý Gabriel půjde ve šlépějích své rodiny. Gabriel černý jako uhel s modrýma očima, které nenechaly nikoho chladného. Celé dětství jsem prožil jako princ, každý s semnou tak i jednal. Měl jsem všechno, na co jsem si pomyslel, měl jsem přátele, lásku – a ne jen jednu – moc nad smečkou a vlky, kteří by pro mě udělali cokoliv. Ale to mi nestačilo a co víc tohle chování mě rozčilovalo. Nevěřil jsem vlkům, kteří tvrdili, že jsou moji přátele, nevěřil jsem ani vlčicím, které tvrdily, že mě milují. Netvrdím, ale že jsem jejich takzvané lásky nevyužíval. Celé dospívání jsem se zapojoval do šarvátek, lovů a svádění. Nejraději jsem se, ale potloukal se po lesích a hledal záminky proč odejít alespoň na chvíli od smečky, kterou jsem měl celý život v patách. Po své rodině jsem zdědil cit k magii, v mém případě to byla voda. Dokázal jsem přimět vodu skoro ke všemu, co jsem si usmyslel. Má smečka nikdy netrpěla žízní, můj domov se vždy zelenal a zvěře bylo všude dost. Byla zima, všude sníh a moje smečka zas vymýšlela jak se mi zavděčit. Docházela nám zásoba jídla, tak jsem to použil, jako výmluvu a šel jsem nějakou vystopovat. Zvěř se stahovala vysoko do hor, tak má cesta trvala déle, než jsem plánoval. Byl jsem rád, že jsem od smečky tak dlouho, ale teď toho lituju. Když jsem se blížil na mýtinu, kde jsem se smečkou žil ucítil, jsem to.  Krev a pach smrti. Ta nejhorší možná kombinace. Neměl jsem čas truchlit, chtěl jsem vrahy dostihnout a pomstít se. Došel jsem do jejich tábora třetí noc a měl jsem co dělat abych udržel žaludek v klidném stavu. Viděl jsem svou rodinu, teda to co z mé rodiny zbylo – kožešiny. Celý den jsem z úkrytu pozoroval lovce a jejich nejnovější úlovek - musí se jim nechat, že využili všechno od kožichů až po maso – a v noci jsem se pomstil. Byl to nejhorší boj v mém životě, ale nikdy jsem toho nelitoval. Teď téměř o tři roky později je ze mě stále vlk samotář a pomalu začínám doufat, že jsem našel místo kde bych se mohl usadit a kdo ví možná najít novou smečku, nový život. Kdo ale přijme vlka, který po tolika letech ztratil téměř veškeré vychování a jak říkali jeho „přátele“ má aroganci temného prince?

224 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 7. září 2012 v 15:12 | Reagovat

tuhle registraci jsem spatřilmuž an několika hrách, udělej novou registraci která nebude jenom zkopírovaná ai když si ji psal ty.

225 Gabriel Gabriel | 7. září 2012 v 17:26 | Reagovat

Děj jako takovej sice zkopčenej je ale je o dost upravenej aspon podle me..

226 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 8. září 2012 v 10:34 | Reagovat

ale povaha je stejná a to mi vadí

227 Gabriel Gabriel | 8. září 2012 v 14:05 | Reagovat

oukej pokud je problém jen v povaze předelám jí ;)

228 Gabriel Gabriel | 8. září 2012 v 16:46 | Reagovat

Povaha:

Rád žiju tak, jako by byl každý den poslední - lov, boj a krásný vlčice. Rád vtipkuju na účet ostatních a často si dělám srandu i sám ze sebe. Mám rád společnost vlčat a často jsem nápomocen při každé jejich vylomenině. Okolí mě považuje za arogantního a ironického, já ale jen nerad dávam najevo své emoce.

229 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 8. září 2012 v 19:42 | Reagovat

je to upravený, ale krátký

230 Gabriel Gabriel | 8. září 2012 v 20:54 | Reagovat

Rád žiju tak, jako by byl každý den poslední - lov, boj a krásný vlčice. Rád vtipkuju na účet ostatních a často si dělám srandu i sám ze sebe. Mám rád společnost vlčat a často jsem nápomocen při každé jejich vylomenině. To platí i mezi mými přáteli, kteří byli většinou Omegy. Nikdy se nechovali s vážností a užívali si života jako já. Lovit chodím zásadně sám. Rád si tak pročistím hlavu. Okolí mě považuje za arogantního a ironického, já ale jen nerad dávam najevo své emoce.

231 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 9. září 2012 v 10:19 | Reagovat

hm...Tak teda dobře

232 Gabriel Gabriel | 9. září 2012 v 10:32 | Reagovat

[231]: dík :D

233 Gabriel Gabriel | 9. září 2012 v 18:48 | Reagovat

Ještě dotaz vzhled vlka mi vytvoříš ty nebo si ho mam vybarvit sám?

234 Rissa Rissa | 10. září 2012 v 18:45 | Reagovat

1) Rissa Isabell

2) dátum narodenia: 14.10.2008, budem mať 4 roky

3) vlčica

4) ohníčeeek :3

5) Povaha: ohnivá a výbušná.. Rissa je netrpezlivá a často sa naštve za maličkosť... V poslednej dobe však pracuje na sebaovládaní a s vlkmi vychádza omnoho lepšie ako predtým..

6) Příběh: Rissa sa narodila ako najväčšie mláďa vrhu. Vždy chcela viesť svorku, ale vedela, že ako samica nemá najlepšie predpoklady. Bola múdra a veľmi dobre chápala, prečo sa každý točí okolo jej brata. Už ako dvojmesačná opustila svorku a vydala sa preč. Vedela, že to všetko bude ťažké, nevedela totiž loviť a  netušila, či sa ubráni veľkým zvieratám.. Podarilo sa však. Veľmi mladučká, takmer 2ročná otehotnela s parchantom Pellom, no potratila.. Na vĺčatá sa tešila, aj keď ich otec bol podvodník. Ako čerstvá, trojročná Rissa doslova ukradla vĺča... vedela sa skvele plížiť a podarilo sa jej vziať nepozorné vĺča. Vychovala ju ako svoju dcéru a dnes má Kaala rok aj niečo... Keď stretla Sama, myslela si, že konečne našla niekoho, kto ju toleruje takú, aká je... Znova otehotnela a narodilo sa jej päť úžasných vĺčat...Tobi, Moon, Luna, Drek a MattNun. Sam ju však nechal pre inú a vĺčatá vychováva sama.. a tak prišla sem.. znova hľadať šťastie.. medzi Vlkov nádeje =)

7) Zbarvení: tmavosivá s červenou srsťou na hrudníku, ľavej prednej labe, spodku chvosta.. červené oči a uši, 13 jaziev na krku

8) Dovednosti: Rozdělte 20 bodů do 4 dovedností:
---Rychlost:6
---Síla:5
---Vytrvalost:4
---Inteligence:5

235 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 10. září 2012 v 20:12 | Reagovat

poším poším pár dotázků a poznámek xD
chceš i potom do profilu napsat
ohníčeeek?
Mám napsat že ti jsou čtyři roky? ušetříš nám tím práci
povaha: prodluž ji, je dost krátká, napiš její vlastnosti, co má ráda nemá ráda, aspoň pět řádků :)
příěh: Ne ne, dvouměsíčná se pryč nevydáš min. roční. Vlk je dospělý do tří let, ve dvou letech vlčata ještě ne a vůbec ohledně těch vlčat, budeš jediný vlk kterému tohle povolim, ale jenom za předpokladu že uděláš perfektní registraci na druhý pokus, jinak ti ta vlčata nepovolím rozumíme si? :)
Jo a ještě jméno, zní to spíše jako jméno a přijmení, zkus to upravit jako název klanu (já mám tředa de la Coloneso) přijmení tu nechceme xD

236 Kessie Kessie | 14. září 2012 v 23:27 | Reagovat

Tak co mám dobrou registraci ? :(

237 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 15. září 2012 v 14:05 | Reagovat

Kyoshi se vyjádřil, já se vyjádřil přečti si to a uvidíš

238 jita23 jita23 | 16. září 2012 v 12:49 | Reagovat

Angelka.4 roky.Vlčice.Moc země.Milá.Její matka je země a otec vlk.Ona zachranuje zvířata a proto ji všichni maji rádi a chtějí se s ní kamarádit.Chci jí hnědo zeleno bílou a line chci 3.Dovedno sti to je mi jedno.

239 Cinereo a Akiko Cinereo a Akiko | 16. září 2012 v 13:20 | Reagovat

dneska mám velmi humornou náladu, rptoto beru jako dobrý vtip

240 Ligra Ligra | 1. října 2012 v 16:32 | Reagovat

1) Ligra
2)12.5.2008
3)Země
4)povaha
Ligra je velmi složitá povaha. Je hodná a milá, ale i zlá a pomstychtivá. Její povahu nikdo nedokáže přesně určit. Pokud ji neznáte, umí být i zlomyslná. Zároveň, ale nedokáže zabít myš. Má pro myšky slabost. Nikdo, ani ona neví, proč. Ligra je osobnost sama pro sebe. Je velmi důvtipná, ale i arogantní. Je i smutná, ale to o ni nikdo neví. Miluje vodu a oheň. Bohužel má, ale pocuchané nervy, stačí, aby jí motýl sednul na nos, a ona ztratí soudnost tak, že začne máchat tlapami a za pomocí drápů se ho snaží propíchnout, tak dlouho dokud se jí to nepodaří.

Je to ale hlavně vlčí dáma a má vkus. Nemá ráda vlky, kteří jsou černí, bojí se jich. Miluje, totiž bílou. Ráda běhá a dává si vždy velmi vysoké cíle. Sice je málokdy splní, ale to jí nevadí.

Nejraději loví ptáky a ryby. Ptáky proto, že je může honit a ryby proto, že miluje vodu. Nejradši má sumce a nejméně slanečka (ještě ho sice neměla, ale slyšela, že ho radši nemá ani zkoušet).

Má velmi chlupatý ocas. Vždy, když je jí zima zachumlá se do ocasu a usne, jako když jí do vody hodí. Její nohy jsou tak rychlé, že jí ještě nikdo nikdy nechytil a ani nepředběhl. Je bojový typ a tak se snaží vyvolávat souboje. Její taktika při souboji je skočit na vlka a kousnout ho do krku. Tohle ví jen její nejlepší kamarádky, protože jim věří. Ale ten, kdo jí zradí, tak se třese celý měsíc, protože na něho chystá různé pomsty. Ligra umí být, ale i velmi oddaná. Stačí, když se stane vaší kamarádkou a bude vás chránit, víc než svůj život.

Ligra je moc ráda, když má na blízku vlky, které má ráda. Nenávidí, když přidá někdo cizí. To vybublá a vlk, který tohle pozná, se raději nikdy nevrátí. Taky nechce, aby jí někdo říkal Lig, to si můžou dovolit jen nejbližší a ti ostatní toho nadosmrti litují.

Ligra není hysterka (i když si to myslí). Je velmi inteligentní. Povaha, kterou má je asi na 72% negativní a malý zbytek pozitivní povahy tvoří hlavně její oddanost kamarádkám, chytrost, předvídavost a umění udělat si ze sebe legraci. Nikdo ji nezná jako bojácnou či lehkomyslnou, protože myslí dopředu a moc se nebojí.

6)příběh
Ligra s jejími sestrami se narodila vlčici Digře a vlkovi Lakymu ve smečce TwihleTime. Jako první se narodila Nigra, která byla bílá jako matka a měla šedou pravou zadní nohu. Hned jak se narodila, přiběhli ostatní vlci ze smečky a začali obdivovat Nigru. Potom se narodila Daky, která byla taky bílá s šedými ouška a šedou špičkou ocasu. Vlci si ji hned zamilovali. Nakonec se narodila šedá vlčice s bílým kruhem kolem oka. Vlci se udivili jako by Ligra byla nějaká odporná. Ligru si zamiloval jen bezdětný pár Wikiin a Johanyk. Říkali, že je tak škaredá až se jim líbí. Matku Ligry Digru to tak naštvalo že je požádala ať odejdou. Všichni kromě Lakyho (otce Ligry) odešli. Digra šťastná že odešli, začala po těžkém porodu odpočívat. Netrvalo to moc dlouho a za 10 dní se vlčátkům začaly otevírat očička. Nejdříve své očka otevřela Nigra.

Její očka byla krásně růžová a mamince se moc líbily. Po asi cca 5 min. otevřela své růžové očka i Daky. A nakonec otevřela své očka i Ligra divné bylo, že je měla po otci (byly celé zelené a veliké). Matka byla troch překvapená, ale nakonec těm očkům neodolala. Po dalším 1 měsíci se Ligra s otcem tak sblížili, že spolu chodili i na lovy ( Ligřin otec byl lovec smečky) no i když Ligře byl jen 1 měsíc tak jí to bavilo. Ligřino oblíbené jídlo se nakonec po ochutnání všech druhů lovných zvířat staly divoká prasata sice by nepohrdla jelenem, ale prostě divočáci byly pro ní nejlepší. Ligra si otce tak oblíbila, že místo aby v noci spala vedle matky tak spala vedle otce. Dělala s ním vše od zábavy po lov. Ligra rostla jako z vody a když už jí byl jeden rok stala se společně s otcem lovec smečky a to jí její sestry záviděly. Ligra si udělala, ale i postavu na to aby byla skvěla( byla velmi štíhlá a nohy byly též štíhle, ale i dlouhé). Jednou šla s tátou na lov a právě hledali jeleny když se roztrhl rozhovor o jejich pravidlech ve smečce a Ligra se dozvěděla hroznou pravdu, že její rodiče jsou sví první partneři a ve smečce panuje pravidlo že až budou mít druhého partnera tak se už můžou usadit. Když to Ligra zjistila zděsila se zvedla hlavu a tak upoutala pozornost lovce. Ligra, ale měla štěstí a její otec si ho všiml včas skočil po Ligře, když lovec vystřelil a kulka zasáhla Lakyho. Ligra se rozplakala, když na ní otec ulehl mrtvý. Ligřin pláč uslyšel vlčí pár z jejich smečky Lin a Luk byli to bílí vlci, kteří byli moc hodní. Přiběhli a hned poznali, že se s otcem nedá už nic dělat. Lin už nevěděla co dělat a tak se rozešla zpět do smečky. Ligra utíkala za ní. Luk vzal Lakyho mrtvolu a rozběhl se za Ligrou a Lin. Když došli do smečky tak se matka zhrozila hrůzou, co se stalo a pak ještě řekla Ligře o tom že ona a její otec se už rozešli a, že zase čeká mladé které má porodit již za týden. Ligra se na matku rozzlobila a chtěla odejít, ale matka jí to zakázala. Za týden se už po jeskyni potulovala samá vlčátka. Ligra si nejvíce oblíbila Jagru která byla světle šedá. Za rok Jagra onemocněla neléčitelnou nemocí a sice, Ligře byly jen 2 roky a i tak se zeptala matky, jestli jí pustí. Teď už svolení dostala. Dikra podala Ligře růžový náhrdelník. Ligra jen poděkovala a utekla, pryč sice vůbec nevěděla co ten náhrdelník dělá, ale přesto se nezastavila. Proběhla lesy, přebrodila spousty řek, vylezla hodně hor až se dostala do velmi krásného lesa a tam si řekla, že se zde usadí a bude tu bydlet. Ligra náhle uviděla jeskyni, která byla prostorná i pro medvěda. Byla tmavá a byl v ní chládek. Ligra tam přečkala celičkou noc a jeskyně byla k tomu i u potoka a tak se Ligra šla ráno napít když zjistila že z její jeskyně něco vychází. Byl to medvěd! Ligra se ho zlekla a začala na něj se všemi silami vrčet. Možná kdyby nic neudělala nic by se ani nestalo a medvěd by si jí vůbec nevšiml, ale to už je Ligřin pud. Medvěd se na ní vrhl se všema silami, ale Ligru jen tak nezdolá. Ligra se jeho tlapám vyhýbala jen tak tak, ale přeci jednu do obličeje schytala. A na místo čisté tváře zůstaly Ligře po medvědovi tři červené jizvy přes pravé oko. Ligru to tak bolelo, že na chvíli od medvěda odvrátila pozornost a medvěd toho využil. Vzal svou tlapu a švihl ligru do krku a taky jí tam zůstaly tři podlouhlé jizvy na krku, ale přerušené, protože přesekl i Ligřin náhrdelník který pak upadl do řeky. Ligra si toho, ale nevšimla včas a dostala ještě jednu ránu, ale tentokrát nezůstala po ní jizva, ale naopak to Ligru shodilo do řeky. Ligru tak hrozně bolelo oko, že se za pomoci pouze jednoho otevřeného oka se orientovala, když uviděla svůj náhrdelník. Hmátla po něm, ale jak dala packu dozadu tak se bouchla do kamenu a kamínek co na přívěšku vysel se roztříštil a jako zázrakem si i náhrdelník od Ligřiny matky taky rozbil. Ligra se vzchopila a vynořila. Když uviděla medvěda jak jde do své jeskyně kterou předtím obývala Ligra. Jen na něj naposledy zavrčela a její hlava zmizela zase pod hladinou. Potom se zase vynořila a tak se to opakovala pořád dokola, než doplavala k vodopádům. Hned jak je viděla vyskočila z vody. začala svou pouť zase na povrchu země kde se Ligra zase cítila doma.

Obrázek 3 a celý šedý s bílou levou přední packou a bílým skoro kruhem kolem oka :D

241 Caroline Caroline | 29. října 2012 v 12:28 | Reagovat

1)JMÉNO:Caroline
2)VĚK:3 Roky
3)POHLAVÍ:Samice
4)MAGIE:Oheň
5)PANTNER:---
6)POSTAVENÍ:---
7)POVAHA:
Caroline je výbušná vlčice plná elánu a chutí do života. Nerada se vzdává a jakmile ji někdo naštve, neváhá a pořádně se ozve. Má ráda, když je středem pozornosti, ale nevyhledává ho. Miluje oheň ale vodě se nevyhýbá. Nemá ráda vlky, kteří jí podlézají či jí nějak urážejí. Miluje nebezpečí a dobrodružství.
8)PŘÍBĚH:
Caroline se narodila spolu se sestrou a bratrem v lesní oblasti jménem Fire Welfham.Ten název ale nebyl jen pro legraci.Každoročně při velkých vedrech byl les v plamenech, ale místní smečce to nevadilo.Tato smečka byla skládána z vlků, kteří měli magii ohně a jakmile se narodila vlče s jinou magií, okamžitě ho odkopli a nechali na pospas jeho osudu. To se stalo i se sestrou a bratrem samotné Caroline. Vyhodili je z lesa už jako málá vlčata a Caroline si od té doby zaslíbila, že je jednou najde.Od té doby také nesnášela smečku a les,ve kterém vyrůstala.Její rodiče, alfy do ní vkládali velké naděje, protože byla ze smečky nejlépe pohybově nadaná a to se Caroline podařilo využít.Při jednom z tréninků lovu se schválně zaběhla a po několika minutách se jí konečně podařilo vyběhnout z lesa. Po cestě ale bohužel nenarazila na žádného ze svých sourozenců a tak začala hledat smečku hde by se usídlila a stala se součástí.A našla nový domov vás.
9)DOVEDNOSTI:
Síla:9
Rychlost:11
Vytrvalost:11
Inteligence:9

242 Caroline Caroline | 29. října 2012 v 13:02 | Reagovat

podoba č. 3 červené oči okrová srst (červeno hnědá) ocas nějáké barvy ohně to samé tlapy děkuji :-)

243 Sarka Sarka | E-mail | 30. prosince 2012 v 14:39 | Reagovat

1. Jaikie
2. 3 roky - d.narození 15.6.2009
3. vlčice
4. vzduch
5. hodná,občas plachá,tajemná, ráda překonává těžké úkoly,nenáročná,
respektuje ostatní ze smečky včetně alfy, ráda prohání a loví divokou zvěř.
6. zbarvení vlčice - podoba č. 1
oči - tmavě zelené
barva těla- šedá
znaky - žádné
7. Dovednosti :
Rychlost - 5
Síla - 5
Vytrvalost - 5
Inteligence - 5
8. Příběh Jaikie - Po narození malé vlčice ve své smečce,panovalo hluboké ticho a čekalo se co se bude dít. Jaikie ležela tak nevině na zemi, náhle otevřela jedno oko potom pomalu druhé, začala i čmuchat a ikdyž byla strašně slabá nejradši měla chuť vstát a utíkat po avanturovém lese a hrát si s kamarády.To ale bohužel nešlo.Musela se nejdřív naučit základy například jak si stoupnout,jak vycenit zuby v případě ohrožení, seznámit se s okolím, se svoji smečkou,najít si nějaké kamarády atd. Její matka Aniste jí vše od začátku učila. Jaikie byla moc šikovná a vše se rychle naučila.Však po výcviku základů čekal na ni těžší úkol : lov. Když už Jaikie byla dospělá a vše už perfektně uměla mohla se otrhnout od smečky a jít svou cestou.Jednoho dne tedy smečku opustila a vydala se na svou dalekou cestou průzkumu okolí.Když ovšem byla na své cestě chytila se do vlčí pasti,kterou tam nastražili lovci. Myslela že je to její konec ale najednou zafoukal vítr a kolem Jaikie se promíhala jakási tajemná energie, kterou Jaikie dříve neznala.Tak přišla ke své magii vzduchu.Po pár týdnech bloudění přírodou s magii vzduchu v tlapách se Jaikie rozhodla že někde v okolí nalezne smečku, která ji k sobě přijme. Tak hledala a hledala až jednu smečku objevila byla to velká smečka plných statečných vlků a vlčic. Jaikie si musela ovšem nejdříve promluvit s alfou smečky, avšak byla přijata do své nové smečky.Moc se jí tam líbilo a brzy ke všem zapadla.
Děkuji za přidání vlka na blog :-)

244 Sarka Sarka | E-mail | 30. prosince 2012 v 15:39 | Reagovat

A chtěla bych se zeptat jestli bych mohla být také kappa :-)

245 Christína Christína | E-mail | 10. července 2013 v 15:59 | Reagovat

1. Christina
2. 1.5 let
3.vlčice
4. Blesky
5.
christina je je nejhodnější vlčice . zachránila by i malé mládě . je důvěřivá , milá statečná , někdy trošku strašpitlík ale jinak je vysmátá . někdy když se zamiluje , tak týden nevyleze z doupěte . je moc kamarádská . učí se temnou a normální magii . neumí matematiku , ale o to umí nádherně malovat .

246 Tarlis Tarlis | E-mail | Web | 16. července 2013 v 16:48 | Reagovat

1. Tarlis
2. 2 roky, 7.1. 2011
3. Vlčica
4. Mágia: vzduch
5. Povaha: Tarlis je kľudná, veselá a vytrvalá vlčica, spoľahlivá a oddaná, no keď ju pochytí hnev, je veľmi nepríjemná. Miluje vĺčatá a rada by ich učila. Nie je najsilnejšia, ale vydá zo seba najviac, len aby zachránila svojich. Rada kreslí, píše, no nemá veľkú motiváciu do života. Z vlkmi vychádza pomerne dobre, snaží sa aj naprávať vzťahy iných vlkov.
6. Môj príbeh: Narodila som sa uprostred zimy, ďaleko od akejkoľvek pomoci. Prvé týždne som prežila zo svojimi tromi súrodencami a rodičmi. Otec sa volal Mullis a mama Tarsell. Moji traja súrodenci sa volali Keth, Polun, Sadya. Mullis a Tarsell sa o nás poriadne starali, no jedného dňa, keď otec išiel na lov, zaútočila na náš brloh medvedica. Naháňali ju poľovníci a ona rozbesnená zo strachu zaútočila na matku Tarsell. Tarsell bola vyčerpaná z toľkého kojenia a lovu a o chvíľu sa poddala smrti. V ten deň sa nám akurát odlepili oči. Keď otec Mullis prišiel, medvedica zasadila mame posledný úder. Zúfalý sa na ňu hodil a medvedica ho odsotila labou. Zostal ležať na zemi a medvedica sa k nemu približovala. Ja s Kethom sme na ňu zozadu vyrazili a malými zúbkami sa jej zahryzli do krku. Medvedica strhla Ketha za hlavu a odhodila ho. Vtom sa ukázali poľovníci a medvedicu zatrelili. Otca tiež vzali, ale ja som sa stihla ukryť. Ketha som nenápadne zahrabala v snehu a toho si tiež nevšimli a odišli. Zostala som sama s Polunom a Sadyou. Ketha sme museli zožrať z toľkého hladu a vyrazili sme do lesa. Boli sme hladní, ale dúfali sme, že sa dostaneme k nejakej svorke. Zima končila, sneh sa roztápal a my sme ulovili prvého zajaca. Už sme podrástli a naučili sa loviť. Naše magické schopnosti sme našli v deň, keď ľudia znovu prišli loviť. Ja som jedného vyhodila na strom vzdušným vírom. Polun oživil strom, ktorý jedného človeka totálne rozmliaždil a Sadya vytvorila vodnú guľu, ktorou zabila dvoch poľovníkov. No potom prišli na rad psy a tie sme poraziť nevedeli. Boli silné a veľmi rýchle a naše magické skúsenosti boli nulové. Polun síce svojím živým stromom dvoch zadlávil, ale stále na nás útočili asi piati. Sadya sa chcela obetovať, aby sme my stihli ujsť, no nestihla to ani povedať keď sa Polun prerátal a psy ho roztrhali. Utekali sme a ja som sa pokúšala vznášať, no nešlo mi to. Psy nás doháňali a ja som vystrelila nahor a schmatla do zubov Sadyu. Zhora na nich pustila vodnú spúšť a preleteli sme kopec. Videli sme krásne stádo a boli sme hladné. Zalial nás smútok z náhlej smrti Poluna a tak sme si ľahli neďaleko stáda. Potrebovali sme odpočinok. Prenasledovali sme stádo niekoľko týždňov a občas sa nám podarilo zahnať nejakého srnca do úzkych. Žili sme v úzadí a trénovali magické schopnosti. Jedného dňa sme sa vybrali na lov a vybrali sme si veľkého jeleňa, no keď Sadya vypustila vodný trisk, nejako jej nevyšiel a obrátil sa proti nej. Vcucol ju do temného výru a vypľul jej bezvládne telo niekoľko desiatok metrov od stáda. Zostala som sama. Obšmietala som sa okolo stáda, bolo mi smutno samej, ale stále som sa zdokonaľovala v love a v magických schopnostiach. Teraz už mám dva roky a dostala som sa sem - do Mhaenisu. Hľadám dobrú svorku, ktorej by som bola oddaná, alebo aspoň spoločnosť nejakého túlavého vlka...
7. Zafarbenie: nešlo mi pozrieť si tie obrázky, tak teraz neviem, čo si môžem vybrať. Vymyslím si:
srsť- biela
znaky- sivé konce uší, jemnomodrá pravá predná laba, jemnomodrá špička chvosta, sivá tlama a kruhy okolo očí
oči-tyrkysové (mohla by som mať jantárové, alebo tmavohnedé?)
8. Schopnosti:
---Rýchlosť: 4
---Sila: 3
---Vytrvalosť: 7
---Inteligencia: 6

247 ---- ---- | E-mail | 1. května 2014 v 18:31 | Reagovat

Ahoj, jak se tak dívám tak taky asi hrajete RPGhry s vlky, jen vám sem dám odkaz na jednu :o) - http://fallen-wolves.blueforum.cz/

248 Smitha669 Smitha669 | E-mail | Web | 18. května 2014 v 6:16 | Reagovat

I've long suggested that people seeking to gett a good understanding of this speciific topic spread their research acrooss many blogs dadeeeceeeedbedd

249 Smithd256 Smithd256 | E-mail | Web | 20. května 2014 v 19:54 | Reagovat

As I web site possessor I believe the content material here is rattling great , appreciate it for your hard work. You should keep it up forever! Good Luck. dekegeegkkbecdkc

250 Smithd105 Smithd105 | E-mail | Web | 21. května 2014 v 15:26 | Reagovat

Your goal is to breed all the different dragons available to you and enter combat against other player's dragons. ededaedfgfkkfedb

251 Smithb449 Smithb449 | E-mail | Web | 23. května 2014 v 6:10 | Reagovat

I like this site its a master peace ! Glad I observed this on google. The definition of a beautiful woman is one who loves me. by Sloan Wilson. eaeegfedebadaeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama