_Hra není v provozu_

---------------------------------------------------Dnes:---------------------------------------------------
Přišlo léto. A s ním i vysoké teploty. Občas se o slovo přihlásí nějaká ta bouřka, ale většinu času slunce praží do všeho, co mu přijde do cesty. Držte se raději blízko řek a jezer. Jen na severní půlce Mhaenissu sněží. Je to zvláštní rozdíl. K večeru je vzduch už snesitelnější a teploty klesají. Do oblastní Humanum Malum přijelo několik loveckých výprav. Takže se jejich lov téměř zdvojnásobil.

-------------------------------------------------Informace:---------------------!-------------------------
Whanalové se stahují zpátky ke Kraerské bažině.
Mrtvý les je stále zakázán.
Na mnoha místech se třese zem a krátery vybuchují.
Ve Vlčích lesíkách jsou stále lvi.
Kolem zbořeného Katterinského kráteru se schromáždilo hodně vlků magie.
Země kolem řeky Eternéé chytá zvláštní fialový nádech.

Night

11. května 2012 v 20:15 | Akiko |  Vlci
Jméno: Night
Věk vlka: 5 let
Pohlaví: Vlčice
Magie: Vzduch
Postavení ve smečce: ---
Hodnost:---
Partner: ---
Potomek:---
Dovednosti:
Rychlost:6
Inteligence:4
Vytrvalost:5
Síla:5


Povaha:
Night. Tak takhle se říká vlčici černé barvy. Říkejte jí Night nebo Nighty, pokud nechcete utrpět nějaké zranění.
Night je vlčice, která nemá moc ráda společnost a nevadí jí být sama. Není zrovna nejdůvěryhodnější typ vlka, ale pokud má nějaké přátele, kterými si je jistá, otevře se celá její duše. Je to samotářka, ale pokud ji slušně požádáte, ráda vám se vším pomůže. Ráda se vrhá do nějakého dobrodružství a nebezpečí po hlavě. Díky její minulosti nikomu moc nevěří. Řada vlků se jí vyhýbá a to kvůli jejímu vzhledu. Nepůsobí pro mě dobře. Jsem přímá a nikdy nelžu, vždy vám řeknu svůj názor a nezměním ho.
Na druhou stranu, říká se, že první dojem klame. Protože…
Když u někoho vycítí, že je v srdci dobrý a věrný, začne mu Night věřit. Přesto je však opatrná. Když se s Night znáš, určitě poznáš, že na venek se zdá být chladná, však není to zcela pravda; v každém srdci se přátelství najdeš, i u Night, i když to skrývá. Ano, je to pravda. Tak chladný vlk je přátelský. S minulostí se vyrovnává, i když ví, že ji nezmění. Budoucnosti se neobává. Ráda se směje, a má smysl pro humor, ale nedává to najevo.
Mezi Nightiny záliby patří třeba noc. Tu miluje. Možná taky proto, že její jméno znamená noc. S nocí je spojena. Také jí baví lov a boj. Je silná, takže jí to nedělá nějaké problémy. Samota, ta sem také patří. I když by někdy chtěla najít partnera či přátelé samota jí vyhovuje.
Jsou jen dvě věci, které mi vadí a to: Prudké světlo. To není zrovna nejlepší pro vlka, který žije více v noci. A ještě jí vadí velká společnost. Moc vlků kolem ní jí nedělá zrovna nejlépe.
Ze všeho nejvíc jí přitahuje noc a měsíc. Všechno ostatní není tak krásné jako tyhle dvě věci. To je prostě nádhera. Nic tak krásnějšího nemůže být.

Příběh:
Když jsem se narodila, matka mi umřela. Vůbec jsem jí neznala. Žila jsem jen s otcem a bratrem. Jednou mi táta vyprávěl o tom dni, kdy jsem se narodila: ''Byla to velká a silná smečka. Nikdy netrpěla hladem a žízní. Všichni byli spokojeni. Jeden den byla silná bouře a do naší smečky přišel cizí vlk. Nikdo ho nechtě vzít do svého doupěte a mě ho bylo líto, tak jsem ho vzal k nám. Tu noc, jsi ses měla narodit ty a Neki. Ten starý vlk předpověděl, že ten vlk, co se narodí jako první, ten buď přinese celé smečce štěstí, nebo zkázu. A také že zabije svého sourozence. Jako první si se narodila ty. Nikdo tomu nevěřil, ani já…'' dopověděl příběh. ''A tatí...'' řekla jsem, ale taťka mě umlčel. Já jsem ale chtěla položit otázku, tak jsem vyhrkla: ''Já bych ale Neka nikdy nezabila, nebo jo?'' Táta neodpověděl. Po chvíli mlčení řekl: ''už je pozdě, pojďte oba spát''…
O 6 měsíců později:
''Nedohoní, nedohoní'' křičím na ostatní vlčata za mnou. Dnes se totiž konají závody na počest mé matky. Byla to dobrá Alfa, říkával Hopex. Ano, jsem dcera Alfy. A jako vždy jsem nejrychlejší. Proběhla jsem cílovou rovinkou. ''Vyhrála jsi, jako vždy'' řekl Hopex. Usměji se na něj. ''Tvá matka by byla na tebe hrdá'' dodal a odešel. Po chvíli doběhli i ostatní vlčata. Jako poslední přiběhla Moya a hned na mne spustila: ''Nemysli si, že jsi nejlepší jen proto, že seš dcera Alfy!''. ''Já si to ale nemyslím…'' bráním se a zavrčím. U ostatních jsem taky známá tím, že jsem nejsilnější z vlčat. Moya uskočila, ale nechtěla se tak snadno vzdát. ''Chceš boj jo? Máš ho mít'' řekla s odvahou. ''Nejlepší bude ten, kdo dnes o půlnoci uloví větší kořist. Ten, kdo prohraje je zbabělec''. Moje jediná chyba je to, že se nechám lehce vyhecovat. ''přijímám'' řekla jsem a rozešli jsme se domů. O půlnoci jsem vylezla tajně z doupěte, Neki šel za mnou. Oba jsme nevěděli, že na nás ušila Moya boudu. Vběhla jsme do lesa,, každý na jinou stranu. Za chvíli jsem byla na kraji lesa. Neki se bál tmy, tak zdrhal domů, to ale neměl dělat. Uslyšela jsem něco v houští, byl to Nek, ale já to nevěděla. Skočila jsem ke křoví. Něco se mi zabodlo do packy, nemohla jsem chodit. Použila jsem svůj živel. Jenomže jak mě bolela tlapka, tak jsem byla naštvaná. Chtěla jsem jen udělat menší vítr. Ale jak jsem byla naštvaná, nechtěně jsem vytvořila tornádo, které vyrvalo stromy a vzali Nekiho. V tu chvíli jsem pochopila, co Moya chtěla dokázat. Pokoušela jsem se tornádo zastavit, ale bylo pozdě. Tornádo zničilo půlku lesa. Po chvilce se uklidnilo a zničilo. Neki spadl k zemi. Byl mrtvý. Odnesla jsem ho do doupěte. Táta nás už hledal. Křičel na mě, já jsem se mu to pokoušela vysvětit, ale marně. Poslal mě spát. Lehla jsem si do kouta. Usnout nešlo, protože jsem si vzpomněla na to, co mi kdysi táta vyprávěl. O tom, jak přišel do naší nory ten starý, zlí vlk. A řekl že zabiju Neka. To on za to může! Nemohla jsem žít, Příští noc jsem odešla ze smečky. Šla jsem co nejdál od toho místa. Šla jsem dny, které se měnily v týdny a ty v měsíce a roky. Ze začátku se mi šlo špatně. Tlapky mě bolely, měla jsem hlad. Nyní jsem si zvykla na život vyhnance. Mé tělo si zvyklo na málo jídla, tvrdý terén. Jednou, to jsem spala v lese, mě probudila nějaká vlčice. Dlouho jsem s nikým nemluvila. Hned jsme se ale spřátelily. Jmenovala se Akiko, a pozvala mě sem. Dala mi druhou šanci. Od té doby žiji zde…



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Conter Conter | 11. května 2012 v 22:52 | Reagovat

VÍTEJ! :) Máš hezký obrázek ;)

2 Night Night | 12. května 2012 v 9:26 | Reagovat

Díky

3 Cinereo Cinereo | 16. května 2012 v 19:33 | Reagovat

dobře, toho jsem si vážně nevšiml, kde máš sakriš příběh?

4 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 17. května 2012 v 10:22 | Reagovat

[3]: ona má příběh tak dlouhý, že se sem nevejde. Tak čekám na zkrácení.

5 Cinereo Cinereo | 17. května 2012 v 14:30 | Reagovat

aha

6 Night Night | 11. června 2012 v 13:47 | Reagovat

Tady dodávám zkrácený příběh:
Kdysi, když jsem byla malá, měla jsem bratra. Jmenoval se Neki.  Jednou, přišel do naší smečky cizí, starý vlk, který předpověděl, že já zabiji mého bratra a naší smečce přinesu buď štěstí, nebo zkázu. Den, kdy jsem se to dozvěděla, byl nejhorší-teda, tehdy jsem si to myslela. Jednou, to už jsem byla starší, to mě naštvala má úhlavní nepřítelkyně, Moya. Tehdy jsem se tak naštvala, až se mi projevily schopnosti- vyvolala jsem nechtěně ničivé tornádo, které zničilo les a zabilo mého bratra Neka.  Ten den mě vyhostili ze smečky a já bloudila. Tak dlouho jsem bloudila. Zvykla jsem si na samotu, ticho a hlad. Jednoho dne se na mne však usmálo štěstí, potkala jsem skvělou vlčici jménem Akiko. Ta mě sem přivedla a dala druhou šanci.

7 Cinereo Cinereo | Web | 11. června 2012 v 14:13 | Reagovat

[6]: to je až moc krátký....

8 Night Night | 11. června 2012 v 14:29 | Reagovat

[7]:
tak já to ještě prodloužím, ale varuju, můžu se rozepsat a ... :-D

9 Night Night | 11. června 2012 v 16:22 | Reagovat

Tak tady je ta Historie:
Když jsem se narodila, matka mi umřela. Vůbec jsem jí neznala. Žila jsem jen s otcem a bratrem. Jednou mi táta vyprávěl o tom dni, kdy jsem se narodila: ‘‘Byla to velká a silná smečka. Nikdy netrpěla hladem a žízní. Všichni byli spokojeni. Jeden den byla silná bouře a do naší smečky přišel cizí vlk. Nikdo ho nechtě vzít do svého doupěte a mě ho bylo líto, tak jsem ho vzal k nám. Tu noc, jsi ses měla narodit ty a Neki. Ten starý vlk předpověděl, že ten vlk, co se narodí jako první, ten buď přinese celé smečce štěstí, nebo zkázu. A také že zabije svého sourozence. Jako první si se narodila ty. Nikdo tomu nevěřil, ani já…‘‘ dopověděl příběh. ‘‘A tatí...‘‘ řekla jsem, ale taťka mě umlčel. Já jsem ale chtěla položit otázku, tak jsem vyhrkla: ‘‘Já bych ale Neka nikdy nezabila, nebo jo?‘‘ Táta neodpověděl. Po chvíli mlčení řekl: ‘‘už je pozdě, pojďte oba spát‘‘…
O 6 měsíců později:
‘‘Nedohoní, nedohoní‘‘ křičím na ostatní vlčata za mnou. Dnes se totiž konají závody na počest mé matky. Byla to dobrá Alfa, říkával Hopex. Ano, jsem dcera Alfy. A jako vždy jsem nejrychlejší. Proběhla jsem cílovou rovinkou. ‘‘Vyhrála jsi, jako vždy‘‘ řekl Hopex. Usměji se na něj. ‘‘Tvá matka by byla na tebe hrdá‘‘ dodal a odešel. Po chvíli doběhli i ostatní vlčata. Jako poslední přiběhla Moya a hned na mne spustila: ‘‘Nemysli si, že jsi nejlepší jen proto, že seš dcera Alfy!‘‘. ‘‘Já si to ale nemyslím…‘‘ bráním se a zavrčím. U ostatních jsem taky známá tím, že jsem nejsilnější z vlčat. Moya uskočila, ale nechtěla se tak snadno vzdát. ‘‘Chceš boj jo? Máš ho mít‘‘ řekla s odvahou. ‘‘Nejlepší bude ten, kdo dnes o půlnoci uloví větší kořist. Ten, kdo prohraje je zbabělec‘‘. Moje jediná chyba je to, že se nechám lehce vyhecovat. ‘‘přijímám‘‘ řekla jsem a rozešli jsme se domů. O půlnoci jsem vylezla tajně z doupěte, Neki šel za mnou. Oba jsme nevěděli, že na nás ušila Moya boudu. Vběhla jsme do lesa,, každý na jinou stranu. Za chvíli jsem byla na kraji lesa. Neki se bál tmy, tak zdrhal domů, to ale neměl dělat. Uslyšela jsem něco v houští, byl to Nek, ale já to nevěděla. Skočila jsem ke křoví. Něco se mi zabodlo do packy, nemohla jsem chodit. Použila jsem svůj živel. Jenomže jak mě bolela tlapka, tak jsem byla naštvaná. Chtěla jsem jen udělat menší vítr. Ale jak jsem byla naštvaná, nechtěně jsem vytvořila tornádo, které vyrvalo stromy a vzali Nekiho. V tu chvíli jsem pochopila, co Moya chtěla dokázat. Pokoušela jsem se tornádo zastavit, ale bylo pozdě. Tornádo zničilo půlku lesa. Po chvilce se uklidnilo a zničilo. Neki spadl k zemi. Byl mrtvý. Odnesla jsem ho do doupěte. Táta nás už hledal. Křičel na mě, já jsem se mu to pokoušela vysvětit, ale marně. Poslal mě spát. Lehla jsem si do kouta. Usnout nešlo, protože jsem si vzpomněla na to, co mi kdysi táta vyprávěl. O tom, jak přišel do naší nory ten starý, zlí vlk. A řekl že zabiju Neka. To on za to může! Nemohla jsem žít, Příští noc jsem odešla ze smečky. Šla jsem co nejdál od toho místa. Šla jsem dny, které se měnily v týdny a ty v měsíce a roky. Ze začátku se mi šlo špatně. Tlapky mě bolely, měla jsem hlad. Nyní jsem si zvykla na život vyhnance. Mé tělo si zvyklo na málo jídla, tvrdý terén. Jednou, to jsem spala v lese, mě probudila nějaká vlčice. Dlouho jsem s nikým nemluvila. Hned jsme se ale spřátelily. Jmenovala se Akiko, a pozvala mě sem. Dala mi druhou šanci. Od té doby žiji zde…

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama