_Hra není v provozu_

---------------------------------------------------Dnes:---------------------------------------------------
Přišlo léto. A s ním i vysoké teploty. Občas se o slovo přihlásí nějaká ta bouřka, ale většinu času slunce praží do všeho, co mu přijde do cesty. Držte se raději blízko řek a jezer. Jen na severní půlce Mhaenissu sněží. Je to zvláštní rozdíl. K večeru je vzduch už snesitelnější a teploty klesají. Do oblastní Humanum Malum přijelo několik loveckých výprav. Takže se jejich lov téměř zdvojnásobil.

-------------------------------------------------Informace:---------------------!-------------------------
Whanalové se stahují zpátky ke Kraerské bažině.
Mrtvý les je stále zakázán.
Na mnoha místech se třese zem a krátery vybuchují.
Ve Vlčích lesíkách jsou stále lvi.
Kolem zbořeného Katterinského kráteru se schromáždilo hodně vlků magie.
Země kolem řeky Eternéé chytá zvláštní fialový nádech.

Jasmína

18. července 2012 v 14:17 | Cinereo |  Vlci
Jméno vlka: Jasmína
Pohlaví vlka: samice
datum narození: 14.5. 2008
Otec, Matka: Sára /Viktor
Sourozenci: bratr (mrtví)
výchozí magie: Voda
barva očí podle magie: ANO
postavení: kappa
DOVEDNOSTI & VLASTNOSTI:
síla: 4
rychlost: 5
vytrvalost: 2
obratnost: 3
inteligence: 6
POVAHA:
No, její život nebyl zrovna nejlepší, ale i přes všechny překážky dokázala zůstat milá a dobrosrdečná. Stýkala se s mnoha nebezpečími a proto, aby přežila, potřebovala odvahu, která v ní byla na rozdávání. Ale má také zranitelné místo, její city. Tím, že její rodiče zahynuli, když byla ještě příliš mladá, se její city staly zranitelnějšími. Chtěla se vypořádat se smutkem a nedávat najevo, že ji něco trápí, aby tím nezatěžovala jí blízké. Začala se chovat vesele, aby zakryla bolest, co v ní byla. Je spolehlivá, proto když jí řeknete tajemství, nikdy ho neprozradí. Také se na ní můžete spolehnout při nebezpečí. Neuteče zbaběle, ale nebezpečí i strachu se postaví čelem a její úplně jedno, co by se s ní mohlo stát. Tato její vlastnost jí, ale taky hodněkrát pomohla při odolávání strachu, ale jindy se zase velmi často dostala do průšvihu nebo dokonce ohrožení života.
Přitahují ji vodní plochy. Ráda se proplave, a pak se nechá na slunku pěkně hřát, až se jí její srst nevysuší. Má ráda malá vlčata a chtěla by si taky založit rodinu.
Velmi ráda sedí někde na vyvýšeném místě za úplňku. Říká, že se v ten moment cítí, jako by byla v jiném světě. Často přemýšlí, a v tyhle momenty s ní nejde mluvit, protože si vás nevšímá. Jak to říct, je pohroužená do myšlenek.
Nemá ráda stísněné prostory, a to je také způsobeno tím, že je klaustrofobik. Nelíbí se jí mrzouti a vychvalovači, ale výjimkou je její nejbližší kamarádka Weriosasa. Je to úplný opak Jas, takže se společně vyvažují jako Ying a Yang, černá a bílá, den a noc. Zkrátka vše, co společně navzájem souvisí.
To, že je optimistka, jde poznat hned při prvním ,,Ahoj". S příchodem na Silmarion potkala hodně vlků, kteří jí pomohli alespoň částečně zapomenout na minulost, která ji ale pronásleduje celý život. Ale s příchodem na Silmarion, nedostala jen lék na minulost, ale také se částečně změnila. Stala se více rozvážnější a taky klidnější. Stala se tím, kdo vyslechne starost jiných a vší silou se je pokusí vyřešit, nehledě na to, že sama má uvnitř skrytý smutek, který jí tam zůstal a těžce zmizí. Pomáhá, ale hlavně proto, že sama ví jaké to je držet v sobě to, co tě už dlouho tíží. Někdy bývá sama, ale častěji je alespoň s někým, kdo si s ní něco zahraje, či jen budou společně jen tak mluvit. To, čeho se ale nejvíc bojí, je právě zůstat úplně sama, nebo přijít o všechny jí blízké.


PŘÍBĚH:
Začneme tedy příběh, jak to všechno začalo.
Její matka a otec nebyli ve smečce. Byli to samotáři. Oba se před nedávnem odpojili od svých smeček a začali své putování. Společně se setkali v lese, když Viktor pomohl Sáře zachránit se před kancem. Tehdy ho společnými silami dokázali zahnat. Oba se od této chvíle drželi spolu, a protože tehdy byli už dostatečně staří, proto putovali spolu, kam je jen vítr zavál. Po několika měsících společného putování se začal každý z nich otevírat a zanedlouho se z nich stal nerozlučný pár. Netrvalo dlouho a Sára se stala nadcházející matkou. Sára si při březosti všimla, že jí přitahují vodní plochy, což jí nebylo vůbec podobné.
Obvykle se vody štítila, jelikož když byla malá se jednou málem utopila. Ale teď k ní chodila snad každou hodinu. Jednou řekla Viktorovi, že jí to nesmírně táhne na sever, kde se nacházelo velké moře u kterého začali kořeny její smečky, ale neví proč. Viktorovi se to taky zdálo podivné, ale i přesto vyhověl jejímu požadavku, i když se tento požadavek zdál nemálo podivný.
Společně cestovali tři dlouhé měsíce, přešli hory, údolí, řeky, lesy, až nakonec došly ke břehům moře, kde dlouhá léta přebývala její rodná smečka. Té noci se jim narodili jejich vlčata. Narodil se samec a samička. Bohužel sameček zemřel hned po narození. Byli velmi sklíčení ze ztráty svého synka, ale nemohli pro něj nic udělat. Samičku, černou jako noc, ve které se narodila, s bílými místy jako lištička pojmenovali Jasmína proto, že té noci když se narodila společně s bratrem, byl úplněk no a taky proto, aby její jméno přinášelo jasné chvíle, které bude v další části života velmi potřebovat. Potom spolu se svým novorozeným vlčetem začali hledat smečku, do které by se mohli zapojit, jelikož putovat samotní s malým vlčetem je šílenství. Žádná smečka je k sobě nechtěla vzít a surově vyháněli toho, kdo se pokusil tam jít, až jednou našli menší smečku, která je nakonec přijala. Jasmína to neměla lehké, jelikož ostatní vlčata se jí bála. Měla jasně modré oči a vypadala jako '' Černá liška'' a to se považovalo v této smečce jako znaky prokletí, jelikož v této smečce byli převážně hnědí a bílí vlci, právě tímto zbarvením zděděným po svojí babičce se od ostatních odlišovala. Nesnášeli jí už starší vlci a tu samou nenávist předávali i vlčatům. Tento první rok svého života neprožila teda nejlépe, posmívající se vlčata, stísnění při upřených pohledech, kdykoli jdeš mezi vlky a nepříjemná slova pošeptávajíce dospělí vlci jeden druhému nejsou zrovna příjemné věci. Ale to, co se stalo potom bylo mnohem horší. Na jejich malou potulnou smečku zaútočila jiná mnohem větší, a její rodiče při tom zuřivém boji zahynuli. Nebýt jejích rodičů, kteří jí chránili až do poslední chvíle, určitě by zahynula. Tehdy nechápala, jakému nebezpečí doopravdy čelí a tak chtěla pomoct ostatním vlkům, i když se k ní chovali sebevíc špatně. Ale tehdy jí její rodiče řekli, aby šla pryč, ale ona se nedala. Bojovala až do posledních sil, dokud jí jeden vlk z obléhající smečky nezasáhl do hlavy a ona neupadla do bezvědomí. Pak už si nic nepamatovala. Když padla do bezvědomí, její rodiče jí odtáhli do bezpečí, kde ji chránili, dokud mohli. Když se probudila, bylo už po boji. Bohužel boj skončil špatně pro její smečku. Všichni ze smečky, ve které žila, ve které rostla, zahynuli. Po okolí neviděla nic, jen spoušť. Když se procházela tou spouští, dopadala na ní skličující pocit samoty, zlosti, hněvu ale i lítosti. Tyto pocity se v ní ještě víc vzplály, když uviděla potulující se vlky z vítězné smečky. Už, už chtěla vyběhnout ven, ale její druhá část jí od toho odrazovala. Tak bojovala sama se sebou, až nakonec dospěla k závěru. Vyhrála druhá část a ona se tichounce vyplížila ze svého úkrytu a nepozorovaně se proplížila okolo hlídkujících vlků. Až když si byla jistá, že jí nikdo nevidí, vyběhla tryskem dál od místa jejího, teď bývalého, života. Byla zoufalá a příliš mladá. Jiní vlci by už dávno zahynuli, ale ona ne. Měla v sobě sílu, sílu víry, která jí pak ty dva ostatní roky doprovázela a pomohla ji přežít. Lovila zajíce, veverky, prostě vše, co se dalo ulovit. Jak rostla, začínala si zvykat na svojí souvislost s vodou, která se každým okamžikem projevovala zřetelněji a zřetelněji.
Naučila se používat vodu. Voda se postupně stávala jejím přítelem, a bohužel i jediným. Když byla rozzlobená nebo rozrušená, okolo ní se často objevovala mlha, která byla jen jemně hustá. Tu samou mlhu také často používala při lovu. Svojí kořist lákala do své mlhy a potom zaútočila zezadu, odkud mohla svojí kořist překvapit, a tím využít svojí výhodu. Jak tak putovala, nabývala více zkušenostmi a byla více fyzicky zdatná. Na svých cestách se často dostávala do styku s lidmi, a bylo nemálo případů, kdy jí to stálo málem život. Pokračovala na jih, tam odkud přišli její rodiče nebo aspoň dál od místa jejího dřívějšího života.
Jednou se musela probojovat velkými sněžnými horami. Byla to pro ni výzva, kterou nakonec přijala.
Byl to nevyrovnaný boj vlka proti přírodním silám. Vítr jí prudce narážel do obličeje, zpomaloval její pohyby. Hustě napadený sníh to ale ještě víc zhoršoval. Její největší nevýhoda byla v tom, že měla černou srst, a tím byla ve sněhu moc dobře vidět. Proto se musela skrývat za každým kamenem nebo v jeskyni, kterou našla, aby zůstala nenápadná. Moc dobře věděla, že ačkoliv má velkou moc vody, nemůže přebrat nikoho většího jak ona. A takových zvířat bylo v horách plno. Nemohla tam lovit, protože se obávala větších zvířat, která by ji mohla vážně zranit, nebo i zabít. Když se ale odhodlala a nakonec aspoň něco chytila, byla štěstím bez sebe. Také potřebovala vodu, ale s tím nebyl problém zas tak velký problém.
Aby měla dostatek vody, jedla napadený sníh. Jednou, když už byla skoro na pokraji sil, uviděla, že před ní sníh pomalu mizí, a to jí dodalo odvahy a proto se nevzdala, a pokračovala dál.
Konečně se dostala na plošinu ven z hor. Boj vyhrála. Jako odměna za její statečnost byl nový svět, rozprostírající se pod ní. Na tomto místě cítila velké množství nových vůní. Chtěla je všechny poznat. Ale protože už byla vyhladovělá, potřebovala normální vodu a prostě si chtěla odpočinout a vyspat. Proto se nejdřív vydala prozkoumat les k úpatí hory, na které stála.
Tam si nachytala pár zajíců a veverek. Když prošla lesem, zamířila k nejbližší vodě. Když došla k první vodní ploše, uviděla něco pozoruhodného. Před ní se objevil krásný vodopád. Tam také narazila na nějakou smečku. Byla to malá smečka především z mladých vlků. Vlci si jí hned všimli. Pozorovali ji s nepředstíraným zájmem. Nepřibližovala se, protože věděla, že by to mohlo skončit špatně. Jedna samička se odhodlala, a trochu k ní popošla. Jasmína vycenila zuby, aby naznačila, že je připravena k útoku při prvním špatném kroku. Jasmína poznala, že se lekla, ale ta samička byla neodstupná a nedala na sobě nic znát. Přiblížila se k ní a řekla:
,,Neboj, my ti nechceme ublížit,'' řekla s uklidňujícím tónem.
,,Ty jsi přicestovala?'' zeptala se.
Jasmína k ní pocítila důvěru, a tak přestala cenit zuby a neznatelně přikývla.
,,Tak to se nebo,j my jsme taky přicestovali, a abychom přežili, tak jsme se spojili.
,,Nechceš se připojit?''
Jasmína nemohla uvěřit tomu, co jí ta samička navrhla. Ale když si to uvědomila, tak se s radostí připojila. Kde se ocitla, a jak to tu chodí, jí vysvětlili vlci z této smečky. Po nějaké době se odpojila, a šla hledat její cestu života, po které se má vydat. A tak se sem Jasmína dostala.

Podoba:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sissi Sissi | E-mail | Web | 18. července 2012 v 19:18 | Reagovat

Vítám Tě na Mhaenisse! :-)

2 Kyoshi Kyoshi | 18. července 2012 v 20:49 | Reagovat

Vitaj v Mhaenise x)

3 Akiko KuraiTsuki Akiko KuraiTsuki | E-mail | Web | 23. července 2012 v 10:03 | Reagovat

Vítej. Zdá se mi to, nebo je datum 14.5. oblíbené? Já jsem se v něm totiž narodila :D

4 Cinereo Cinereo | 23. července 2012 v 11:53 | Reagovat

[3]: možná je oblíbené pouze den 14.
je to i můj datum a Cinův datum :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama