_Hra není v provozu_

---------------------------------------------------Dnes:---------------------------------------------------
Přišlo léto. A s ním i vysoké teploty. Občas se o slovo přihlásí nějaká ta bouřka, ale většinu času slunce praží do všeho, co mu přijde do cesty. Držte se raději blízko řek a jezer. Jen na severní půlce Mhaenissu sněží. Je to zvláštní rozdíl. K večeru je vzduch už snesitelnější a teploty klesají. Do oblastní Humanum Malum přijelo několik loveckých výprav. Takže se jejich lov téměř zdvojnásobil.

-------------------------------------------------Informace:---------------------!-------------------------
Whanalové se stahují zpátky ke Kraerské bažině.
Mrtvý les je stále zakázán.
Na mnoha místech se třese zem a krátery vybuchují.
Ve Vlčích lesíkách jsou stále lvi.
Kolem zbořeného Katterinského kráteru se schromáždilo hodně vlků magie.
Země kolem řeky Eternéé chytá zvláštní fialový nádech.

Zimi

7. července 2012 v 12:08 | Akiko |  Vlci
Jméno: Zimi
Věk: 3 roky
Pohlaví: Vlk
Magie: Vzduch
Partnerka: ---
Potomek: ---
Postavení ve smečce: kappa
Hodnost: ---
Dovednosti:
Rychlost: 5
Síla: 5
Vytrvalost: 5
Inteligence: 5



Povaha:
Zimi, toť jméno skvělého vlka s obrovským srdcem a úsměvem. Úsměv, ano to je to nejvzácnější co existuje a Zimi ho má na rozdávání. A co se týče jeho srdce tak to je plné lásky a radosti ze života. Vše co Zimi potřebuje je pár dobrých přátel, kteří ho nezradí a budou při něm stát ať se děje co se děje. Není moc rozumné spřátelit se s ním a pak ho zradit. On totiž není žádný slaboch, ba naopak. Tudíž nemyslím si, že by vlk, který ho podvedl, dopadl dobře. To však nejsou všechny jeho vlastnosti, má hromady dobrých, ale i horších vlastností. Například naivita, která se nejčastěji týká povah ostatních vlků. Zim totiž věří, že každý vlk má v sobě něco dobrého, ale bohužel ne vždy to tak je. Nebo taky občasná vyšinutost. Zvláštní to vlastnost. Nejčastěji je vyšinutý, když je příliš velké horko a on už nemůže přemýšlet. V tom případě dělá někdy i dost podivné věci. Je to prostě blázen ukrytý v těle roztomilého a hodného vlka. Není to myšleno jako, že není Zimi úplně v pořádku, ale že má ohromnou odvahu a tak dělá čas od času velmi hloupé a nebezpečné věci. Nepomáhá tomu ani jeho obliba se smát. Velmi často má záchvaty smíchu trvající i několik minut. Další taková jeho vlastnost je neposlušnost, on nikdy nedělal, co se mu řeklo, vždy měl svoji hlavu. A to nás vede k další vlastnost, kterou je tvrdohlavost. Když si něco zamane, nezastaví ho ani skála. Pro některé vlky je to osoba, která nemá všech pět pohromadě, ale když ho znáte a víte, jaký doopravdy je neřešíte to. A na jednu věc jsem zapomněla, on nevydrží být chvíli v klidu a pořád musí něco dělat. A to samé platí u mluvení, je hrozně upovídaný a někdy prostě neví kdy přestat. Není nějak nadprůměrný, ale přesto je jedinečný. Ne sílou a ani tak vzhledem ale hlavně tím že je jaký je a že si na nic nehraje.
Ptáte se co má Zimi rád? No jedna věc je myslím jasná a to zábava, bez té by to prostě nebyl on. Jeho oblíbené roční období je jaro. Ještě jsou kolem zbytky sněhu, a přesto už rostou první květiny, přilétají ptáčci a všude to konečně začíná žít. Nebo jeho oblíbená barva je bílá. Bílá jako sníh, bílá jako jeho nejmilejší kopretina a především bílá je barva jeho kožichu. Miluje, když se na nebi ukáže duha, je pro něj něčím doslova nevysvětlitelným a oslňujícím. Bylo by na dlouho vypsat vše co má rád a tak řeknu slovo, které to vše vystihuje -ŽIVOT.
A teď to co rád nemá a to co přímo nenávidí. Na prvním místě je smutek a zlost. Podlost, chamtivost, namyšlenost, zapšklost a hlavně posuzování ostatních aniž by, jste je poznali. Jednoduše nemá rád vlky, co nejsou upřímní a nemají čistou duši.
Co ho přitahuje? Má rád, když se vlčice usmívá a hlavně jí nesmí vadit Zimiho povaha. Ne každému totiž vyhovuje být v uvozovkách bez závazku. Vlčice jeho snů musí být bláznivá jako on a nesmí mít strach.
Zajímavost:
1.pád- Zimi,2.pád-Zimimiho,3.pád-Zimimu,4.pád-Zimiho,5.pád-Zimi,6.pád-Zimovy,7.pád-Zimim
Příběh:
Začneme hezky od začátku. Když se Zimi se svými sestřičkami narodil, byla deštivá červencová noc, blesky rozjasňovali černou oblohu a velký vítr rozháněl kapky deště. A v tom se narodili, Zimi i jeho sestřičky byli droboulincí a bílí jako sníh. Z této malinké kuličky že by vyrostl vlk jako je Zimi? Ano už je to tak, nikdy nebyl moc velký, až když se blížili jejich první narozeniny, zmohutněl v krásného vlka. Ale nebudeme přeskakovat, teď se prckům már týdnů a konečně otevřeli oči. Jejich tehdy ještě žluté oči na bílých kožíšcích doslova svítili. Za chvíli už hezky chodili a mohli sami běhat po venku. Zimi byl rád se svými sestrami, až do chvíle kdy jim byli dva měsíce. To se náhle začal projevovat jako tvrdohlavý a bláznivý vlk, který byl dosud ukryt v hlubinách jeho duše. Bylo to jako temnota co pohltí krajinu při západu slunce. Nikdo si nedokázal vysvětlit proč se Zimi změnil ze dne na den. Jenže nikdo nevěděl, že to ze dne na den nebylo, trvalo to už déle, ale Zim to nechtěl dát najevo. Myslel si totiž, že ho to brzy přejde a že je to jen takový ten pár denní stav nabručenosti z příliš velkého horka. Jenže když to trvalo tak dlouho, uvědomil si, že ten obětaví a poslušný vlk není jeho skutečné já. No od té doby se sestrami nechtěl trávit čas, když mu máma řekla, aby je pohlídal, nechal je dělat, co chtěli a nijak ho nezajímalo, co máma zakázala. Jejich rodiče z toho nebyli moc šťastní, ale museli to s ním vydržet. Jednou, to když mu byli tři a půl měsíce, byl doma jen s mámou a táta se sestrami byli u babičky. Zimi nechtěl mámu poslouchat, chtěl si hrát a najít si kamaráda. Máma po něm chtěla, aby vydržel chvíli doma a šla pryč. V tom ji výjimečně poslechl, zůstal sedět doma a čekal, co se bude dít. Za pár minut byla máma doma a s sebou měla malou vlčici jménem Rarity. Zimi už ji kdysi viděl, to když jim bylo pár týdnů a ona i s její mámou došly na návštěvu. Rarity byla stejně upovídaná jako on a tak si rychle začali rozumět. Povídali si o sobě, o svých oblibách a problémech. Byl z ní úplně vedle a ona z něj také. Trávili spolu každý volný čas a dá se říct, že měli svůj vlastní svět plný smíchu s přátelství. Jeden den byli v horách nedaleko jejich domů, druhý den spal Zimi u Rarity, další den byli u vodopádů vzdálených pár hodin cesty nebo třeba spala Rarity u Zimiho. Stále vymýšleli jiná místa, kam se zašli podívat a stále zažívali nová dobrodružství. Nikdy se nenudili a vždy 100% spolupracovali i bez jakékoliv domluvy. Bylo to nejspíš tím, že měli stejnou povahu a stejné myšlení. Dlouhou dobu byl Zim šťastný, až do chvíle kdy Rarity onemocněla. Byl stále s ní a v žádném případě nechtěl dopustit, aby zemřela. Rarity bojovala spoustu dní a už neměla dost síly. Ano Rarity už nebyla dost silná na boj s nemocí a zemřela. Zimi se to dozvěděl, až když k nim pozdě večer přišla její máma a s pláčem jim řekla, že Rarity zemřela. Zimi se rozbrečel a brečel několik dní a nocí, nemohl se vyrovnat s tím, že ji ztratil. Noční můry a záchvaty nenávisti na svět, to byly každodenní záležitosti jeho života. Až po pár měsících ho to tak trochu přešlo, uvědomil si, že by si přála, aby žil dál a byl stále takoví jaký je. Často si na ni vzpomněl a plakal, ale zahnal smutek velikým úsměvem a pohledem na své sestry. Jeho sestřičky mu nahradily ztracenou kamarádku, chodily s ním ven a naučily se od něj spoustu věcí. Spřátelil se i s jinými vlky a našel si kamaráda Sebaru, se kterým trávil také dost času. Věnoval se ale nejvíce svým sestrám a pak až jemu. Sebar u nich často spával a naopak. Zimi mu nikdy neřekl o Rarity, protože chtěl, aby byla jen v jeho vzpomínkách. Všichni rostli a už se kvapem blížil jeden rok. Věděli, že se jim brzy vyvine výchozí magie a že se stanou dospělými a proto využívali čas, kdy byli ještě vlčaty. Při očekávání na vyvinutí magie se Zimi a jeho sestry dozvěděli také spoustu zajímavých věcí o jejich původu. Dozvěděli se že né vždy žili v Západních horách, ale že pochází ze Sněžných hor. Nebo že kdysi měla jejich máma dva bratry a o rok mladší sestřičku, jenže se stalo neštěstí a o všechny sourozence přišla, když ji při jednom útoku, na jejich smečku sebrali nějací vlci a odnesli ji na místo velmi vzdálené od jejího domova. Tam se jí prý ujali hodní lidé a vyrůstala s jejich dcerou Gethy, to je mimochodem máma Rarity. Což dříve také nevěděli. Dozvěděli se prostě spoustu věcí. Už zbývalo jen pár dní do narozenin a vlci stále očekávali magii. A v tom svou magii dostala Lorika, nejmladší vlče. Den na to i Meki. Teď zbývá jen Zimi, ale pořád se nic neděje a to mu má být rok už zítra. Je tu skvělí den, vlčata se stanou vlky a Zim snad získá svou magii. Náhle z ničeho nic je zvedla vítr, Zimi zavřel oči a když je otevřel, byly už fialové podle jeho magie, kterou je iluze. Žil dál se svými přáteli, rodiči a sestrami. Byli spokojení a šťastní z toho že mají jeden druhého. Stále zažívali spoustu úžasných věcí, nikdy se nenudili. Zimi stále vzpomíná na Rarity, skvělou vlčici, která byla jeho první láskou a nejlepší přítelkyní. A tak to zůstane do konce jeho života.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meri Meri | 11. července 2012 v 11:09 | Reagovat

Vítej...At se ti darí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama