_Hra není v provozu_

---------------------------------------------------Dnes:---------------------------------------------------
Přišlo léto. A s ním i vysoké teploty. Občas se o slovo přihlásí nějaká ta bouřka, ale většinu času slunce praží do všeho, co mu přijde do cesty. Držte se raději blízko řek a jezer. Jen na severní půlce Mhaenissu sněží. Je to zvláštní rozdíl. K večeru je vzduch už snesitelnější a teploty klesají. Do oblastní Humanum Malum přijelo několik loveckých výprav. Takže se jejich lov téměř zdvojnásobil.

-------------------------------------------------Informace:---------------------!-------------------------
Whanalové se stahují zpátky ke Kraerské bažině.
Mrtvý les je stále zakázán.
Na mnoha místech se třese zem a krátery vybuchují.
Ve Vlčích lesíkách jsou stále lvi.
Kolem zbořeného Katterinského kráteru se schromáždilo hodně vlků magie.
Země kolem řeky Eternéé chytá zvláštní fialový nádech.

Betty

4. srpna 2012 v 20:20 | Akiko |  Vlci
Jméno: Betty
věk: 3 roky
pohlaví: Vlčice
Magie: Voda
Rychlost:5
Síla:5
Vytrvalost:4
Inteligence: 6
partner: - - -
smečka: - - -
Postavení ve smečce: ---


Povaha:
Betty je vlčice, která je vždy usměvavá a vždy má dobrou náladu. Není den, kdy by se Betty mračila, nebo měla špatnou náladu. A pokud se takový den objeví, tak je to jen vyjímečně a Bett se vždy pohybuje mezi vlky jako každý den a svoji špatnou náladu se snaží skrýt pod úsměvem.
Její velkou zálibou je vymýšlení různých výprav, akcí a her. Občas se chová jako vlče a někdo by si dokonce mohl myslet, že se zbláznila. Ano, Bett si to připustí. Dokáže přijmout to, že si o ní někdo myslí, že je blázen, ale vždy na to rychle zapomene a dál si hraje, směje se a užívá si života. Vždy ji napadne něco, co by nikdo nečekal a vždy tím každého dokáže překvapit. Ráda se účastí všelijakých akcí, lovů a her. U žádné takové akce nesmí chybět. Pokud se někdy ale stane, že se nezúčastní, vždy je z toho smutná a pokaždé si to vyčítá.
Magie, kterou Betty získala, když byla vlče, je magie vody. Tuhle magii si oblíbila ihned po tom, co zjistila, že ji má. Připadá si tím, že ji vlastní, nějak vyjímečná a originální. Ráda si svou magii trénuje, používá a ukazuje ji tomu, kdo chce. Není to tak, že se předvádí, ale že ukazuje to, co umí a to, o co by se ráda podělila i s jinými vlky. Nikdy by svoji magii nevyužila proti vlkovi, který je nějak oslabený, či je znemožněn použít svoji magii. Tohle by nikdy neudělala a ani by na to nepomyslela.
Ráda si hraje s vlčaty a ráda o ně pečuje. Pokud se někdo chová k vlčeti, anebo k nějakému slabšímu jedinci špatně, ihned se za něho postaví a cení zuby a trhá hlavy. Nesnáší násilí a ani zlé chování jiných vlků. To ji dokáže velice rozčílit, a proto se může zdát, že to není ta Bett, která se usmívá a je veselá. Po chvíli ji to přejde, ale pokud někdy toho zlého vlka uvidí, vrhne na něj svůj zlí pohled, který umí velice dobře a bude ho jím probodávat, dokud jí nezmizí z očí.
Betty má ráda společnost jiných vlků, kteří jsou alespoň trochu tak usměvaví, jako je ona sama. Nemá moc ráda vlky, kteří jsou odtažití a moc nevyhledávají společnost. Nedá se ale říct, že by se s nimi vysloveně nebavila. Spíš se je snaží nějak rozveselit a povzbudit je. Dále má Betty ráda vodu. Ráda plave a ráda se prohání v dešti. Dále má ráda květiny. Vždy, když jí nějaký vlk donese květinu, je šťastná a dá ji někam, kde ji každý uvidí. Nemá ráda vlky, kteří jsou zlí a ostatním jen ubližují a mají z toho potěšení. To opravdu nesnáší a byla by je schopná i poranit, či s nimi bojovat, pokud k tomu bude mít důvod.
K jí nadřazeným vlkům se chová slušně, a pokud mají nějaké požadavky, vždy se jim snaží vyhovět a poslechnout je. Nikdy by se nestalo to, že by výše nadřazenému vlkovi něco provedla, nebo něco špatného řekla.
Tohle je shrnutí povahy vlčice Betty, která už zřejmě taková zůstane napořád.
Příběh:

Zrovna začínalo jaro, když se jednoho dne narodila 4 vlčata. Byli to dvě sestry a dva bratři. Betty se narodila jako první a ihned po ní se narodil její bratr Darclian a po něm bratr Anakhi. Nakonec se narodila malá sestra Scarita. Matka Kagura byla vysílená, ale zvládla to a společně s vlčaty přežili první noc. Každým dnem prohlubovali rodiče svůj rodičovský vztah s vlčaty, která každý den sílila a za pár týdnů už se plazila po jeskyni, ale jejich matka je vždy stáhla k sobě, protože se o ně velmi bála a vždy je střežila jako oko v hlavě. Nikdy nenechala žádného vlka, kromě jejich otce, aby se na ně podívali. Strach jí to nedovoloval, její rodičovský strach a taky instinkt jí to nepovolili, takže několik týnů, či i měsíců byla vlčata v jeskyni a jediní, kdo je směli vidět, byli jejich rodiče. Avšak nebylo to zlé. Vypěstovali si k sobě skvělý vztah, jako nikdo ve smečce. Když vlčata už viděla a už uměla i celkem dobře chodit a taky trochu mluvit, rozhodli se jejich rodiče, že je čas, aby se podívala ven, na okolní svět, na jejich smečku, na jejich domov zvenčí.
Když vlčata vyšla ven, Betty ihned běžela k ostatním členům smečky, aby se s nimi přivítala. Avšak sluneční světlo ji oslepilo natolik, že se musela zastavit a chvíli se rozkoukat. Poté se rozeběhla tím směrem, kudy měla namířeno a bylo jí v ten okamžik jedno, že může dostat a mít pěkný průšvih. Chtěla prostě poznat ostatní vlky, kteří se na ni a na její sourozence jen usmívali. Rodiče doslova ztuhli a začali se mračit. Otec ihned sebral Bett k sobě a přísně se na ni podíval. Vyhuboval jí, ale když na něj udělala jeho malá vlčí dceruška smutná očka, aby mohla jít k ostatním, otec po dlouhém váhání povolil. Bett šťastně poskočila, ale trochu klopýtla, jelikož její chůze nebyla plně dokonalá. Rozeběhla se k ostatním členům smečky a začala je kousat do všeho, co měli. Uši, ocas, tlapky, tahala je za chlupy a další věci. Když už toho pár vlků mělo dost a chtěli jí trochu vynadat, podívali se nejdříve na otce, aby věděli, jestli můžou, aby neměli problém. Otec souhlasně kývl a jedna vlčice jí řekla, že nesmí ostatní vlky tak zlobit. Bett se na ni jen chvíli koukala a pak se zasmála a odběhla k matce, která jí taky něco řekla. Bett to trochu mrzelo a ihned se všem omluvila, ale po chvilce si hrála se svojí sestrou Scaritou. Po namáhavém dni se všichni došourali do jeskyně a po chvilce usnuli.
Po nějaké době plného hraní, kousání, učení správným návykům smečky přišel čas, kdy se měla vlčata naučit lovit, správnou strategii lovu a další potřebné věci, které budou potřebovat ve svém budoucím životě. Bylo totiž určitě jasné, že až vlčata dospějí, půjde každý svou cestou. Proto bylo tohle učení velice důležité.
Betty byla velmi dobrá v taktice lovu a taky ve vytrvalosti a hlavně, v síle. Její čelist, ale i tlapy měly stále větší a větší sílu. Každým dnem se vlčata zlepšovala v tom, co jim šlo nejlépe. Každé vynikalo v něčem jiném. Jejich rodiče na ně byli velmi hrdí a pyšní. Betty byla stále lepší v síle. Jednou, když byl krásný, slunečný den, se zrovna prala po výuce se svým bratrem, Darclianem a když už bylo skoro jasné, že nad svojí sestrou vyhraje, skoro jako vždy, Darclian, z ničeho nic se Betty zatvářila šibalsky a jedním velkým a silným pohybem svého bratra uzemnila pod sebou, na zemi. Zazubila se na něj a vyplázla svůj růžový jazýček. Vypadalo to, že to Darcliana naštvalo. Ostatně, koho by nenaštvalo to, že ho přeprala jeho vlastní sestra, u které by to nikdo nečekal. Betty za ním šla, chtěla ho utěšit a nějak ho rozveselit. Darclian to ale jen hrál. Chtěl totiž, aby za ním Betty přišla a on ji mohl přeprat. Byly to koneckonců ještě vlčata, která si pořád ještě hrála a dováděla. A tak, když to Bett nečekala, na ni Darclian skočil a pár chvaty ji urovnal na zemi. Vypadalo to ale, že jí to nevadí a tak si z toho nic nedělala. Nikdy mu ale neřekla, že ho nechala vyhrát. Měla sílu, aby ho přeprala, ale prostě ho chtěla rozveselit, tak ho nechala.
Když byla vlčata dostatečně velká, aby jejich výuka byla ukončená, přišel čas, by zjistily, kterou magii mají. Jednou za sourozenci, kteří si zrovna hráli, přišla jejich nejmladší sestra Scarita, která jim řekla, že má magii vody. Bett byla šťastná, že její sestřička získala magii. Ověřila si to na jejích očích, které byly blankytně modré. Avšak, trochu ji tížila myšlenka, proč ještě ona a její sourozenci nezískali magii. Po pár dnech za nimi přišel jejich bratr Darclian, který získal magii země. Bett byla ráda i za svého bratra, ale bylo jí líto to, že ona a její sourozenec, mladší bratr Anakhi ještě magii nezískali. Jednoho dne, když byla zrovna Bett u jednoho velkého, starého stromu a přemýšlela o všem možném, objevila se před ní malá květinka, která lehce blikala a po chvíli se vedle ní objevila další a poté další a poslední. Tři malé, ne moc dobře viditelné a rozeznatelné květinky, se před ní lehce hýbaly a blikaly. Po chvíli zmizely a nebyla po nich ani stopa a ani jeden, jediný pach. Trochu se lekla, ale něco jí říkalo, že to byl náznak její magie. Avšak to, co jí to říkalo, neřeklo, jakou magii získala. Její zvědavost ji dovedla až k matce, která se na ni usmála a vysvětlila jí, že to byl nejspíš náznak její právě získané magie. Když to Bett uslyšela, poskočila, ale poté se opět podívala na matku a chtěla vědět, jakou magii to vlastně získala. Když se jí matka zadívala do očí, zjistila, že se jí začíná zabarvovat do růžovo-fialové barvy. Usmála se a oznámila jí, že získala magii iluzí. Velmi zajímavou magii. Byla na ni hrdá a poté to společně oznámily sourozencům a otci a poté smečce. Bett byla ráda za svoji magii a byla na ni patřičně hrdá a nenechala si na ni "sáhnout" a říct proti ní křivé slovo. Jako poslední získal magii její mladší bratr Anakhi. Když všechna vlčata měla svoji magii, každý začal přemýšlet o životě mimo smečku. Začali uvažovat o tom, že smečku opustí a každý se vydá svoji vlastní cestou.
Jednoho dne nastal čas, kdy byla vlčata, teď už vlci, dospělá. Z Betty se stala silná vlčice, kde se v jejím kožichu střídala šedá a bílá. Ze Scarity se stala vlčice, která byla z velké části bílá, jen občas se objevila na některých místech černá. Z Darcliana a Anakhiho se stali statní vlci, kde v jejich kožichu byla většinou černá barva, jen občas se objevila bílá. Betty začala uvažovat o tom, že se vypraví hledat si svoji vlastní smečku. Založit případně rodinu, začít žít svůj vlastní život dospělé vlčice. Chtěla odejít jako první, ale před ní odešla první Scarita. Neměla jí to za zlé. Jen o svoji sestřičku měla strach, jelikož byla nejmladší a Betty nemohla vědět, jestli se jí něco nestane. Ona ale doufala a věděla, že se se svojí sestrou ještě shledá. Po Scaritě nastal čas, kdy měla odejít Betty. Byla připravená, a když nastal ten den, rozloučila se s rodinou a poté i se smečkou. Nakonec se rozeběhla do lesa a za chvíli se všem ztratila z dohledu. Vydala se na svoji cestu životem.
Berr se nedozvěděla, kdy její sourozenci taky odešli, ale její srdce jí říkalo, že je určitě potká a budou žít nedaleko od sebe. To jí dodávalo útěchu a ona pokračovala dál ve své cestě, najít si nový domov.
Po nějaké době bloudění došla na místo, které vyzařovalo jakousi energii. Jakési prastaré kouzlo a vypadalo bezpečně. Udělala jeden krok a pokračovala dál. A tak se dostala na místo všech zvířat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama