_Hra není v provozu_

---------------------------------------------------Dnes:---------------------------------------------------
Přišlo léto. A s ním i vysoké teploty. Občas se o slovo přihlásí nějaká ta bouřka, ale většinu času slunce praží do všeho, co mu přijde do cesty. Držte se raději blízko řek a jezer. Jen na severní půlce Mhaenissu sněží. Je to zvláštní rozdíl. K večeru je vzduch už snesitelnější a teploty klesají. Do oblastní Humanum Malum přijelo několik loveckých výprav. Takže se jejich lov téměř zdvojnásobil.

-------------------------------------------------Informace:---------------------!-------------------------
Whanalové se stahují zpátky ke Kraerské bažině.
Mrtvý les je stále zakázán.
Na mnoha místech se třese zem a krátery vybuchují.
Ve Vlčích lesíkách jsou stále lvi.
Kolem zbořeného Katterinského kráteru se schromáždilo hodně vlků magie.
Země kolem řeky Eternéé chytá zvláštní fialový nádech.

Září 2012

Přestěhování

30. září 2012 v 18:41 | Cinereo |  Svět Mhaenis
Tak dočkali jste se přestěhování, tady jsou pokyny a stránka Mhaenissu nového...

1. začínáme na novo, tím pádem můžetě zcela změnit svého vlka, vzhled, jizvy, povaha a příběh
2. ještě to není zcela doladěné budou dalš věci které se dodají
3. Aby byl Mhaenis zajímavější tak vstup do Mhaenisu je přes zvláštní teleport, tudíž pokud přejdete hranici Mhaenissu zpět tak jste v reálném světě s lidmi
4. MHAENIS JE NYNÍ BEZ LOVCŮ
5. nu co potřebujete ještě vědět, dotazy do komentů

Neaktivita

20. září 2012 v 15:26 | Cinereo |  Svět Mhaenis
Ano, bylo léto, všichni jste byli rpyč, ale já už několikrát varoval před neaktivitou, neikdo nenapsal ani do výprav a do příběhu píšou jenom Kyoshi a Sissi, já tady an to koukám každý den a čekám, já si myslim že když nejsou aktivní hráči je zbytečný abych tu ztrácel čas já sám. Když teda nechcete nebo nemáte čas hrát proč to nenapíšete, není težké napsat dvě věty proč odcházíte a hotovo, jinak to tu nemá cenu držet a vyřizovat registrace hráčů který se tady na to taky stejně vykašlou...

Gabriel

9. září 2012 v 10:23 | Cinereo |  Vlci
jméno: Gabriel
věk: 5 let
pohlaví: samec
magie: voda
partnerka: - - -
potomci: - - -
smečka: - - -
postavení: tulák
dovednosti:
Síla -6
Výdrž - 3
Rychlost - 6
Inteligence - 5
povaha:
Rád žiju tak, jako by byl každý den poslední - lov, boj a krásný vlčice. Rád vtipkuju na účet ostatních a často si dělám srandu i sám ze sebe. Mám rád společnost vlčat a často jsem nápomocen při každé jejich vylomenině. To platí i mezi mými přáteli, kteří byli většinou Omegy. Nikdy se nechovali s vážností a užívali si života jako já. Lovit chodím zásadně sám. Rád si tak pročistím hlavu. Okolí mě považuje za arogantního a ironického, já ale jen nerad dávam najevo své emoce.
příběh:
Jmenuji se Gabriel a můj příběh nepatří mezi ty šťastné, i když se tak ze začátku může zdát. Narodil jsem se jako jedináček, který byl předurčen v dospělosti převzít vládu nad smečkou svých rodičů. Má rodina byla alfou již více než 10 generací a bylo tedy jasné, že malý Gabriel půjde ve šlépějích své rodiny. Gabriel černý jako uhel s modrýma očima, které nenechaly nikoho chladného. Celé dětství jsem prožil jako princ, každý s semnou tak i jednal. Měl jsem všechno, na co jsem si pomyslel, měl jsem přátele, lásku - a ne jen jednu - moc nad smečkou a vlky, kteří by pro mě udělali cokoliv. Ale to mi nestačilo a co víc tohle chování mě rozčilovalo. Nevěřil jsem vlkům, kteří tvrdili, že jsou moji přátele, nevěřil jsem ani vlčicím, které tvrdily, že mě milují. Netvrdím, ale že jsem jejich takzvané lásky nevyužíval. Celé dospívání jsem se zapojoval do šarvátek, lovů a svádění. Nejraději jsem se, ale potloukal se po lesích a hledal záminky proč odejít alespoň na chvíli od smečky, kterou jsem měl celý život v patách. Po své rodině jsem zdědil cit k magii, v mém případě to byla voda. Dokázal jsem přimět vodu skoro ke všemu, co jsem si usmyslel. Má smečka nikdy netrpěla žízní, můj domov se vždy zelenal a zvěře bylo všude dost. Byla zima, všude sníh a moje smečka zas vymýšlela jak se mi zavděčit. Docházela nám zásoba jídla, tak jsem to použil, jako výmluvu a šel jsem nějakou vystopovat. Zvěř se stahovala vysoko do hor, tak má cesta trvala déle, než jsem plánoval. Byl jsem rád, že jsem od smečky tak dlouho, ale teď toho lituju. Když jsem se blížil na mýtinu, kde jsem se smečkou žil ucítil, jsem to. Krev a pach smrti. Ta nejhorší možná kombinace. Neměl jsem čas truchlit, chtěl jsem vrahy dostihnout a pomstít se. Došel jsem do jejich tábora třetí noc a měl jsem co dělat abych udržel žaludek v klidném stavu. Viděl jsem svou rodinu, teda to co z mé rodiny zbylo - kožešiny. Celý den jsem z úkrytu pozoroval lovce a jejich nejnovější úlovek - musí se jim nechat, že využili všechno od kožichů až po maso - a v noci jsem se pomstil. Byl to nejhorší boj v mém životě, ale nikdy jsem toho nelitoval. Teď téměř o tři roky později je ze mě stále vlk samotář a pomalu začínám doufat, že jsem našel místo kde bych se mohl usadit a kdo ví možná najít novou smečku, nový život. Kdo ale přijme vlka, který po tolika letech ztratil téměř veškeré vychování a jak říkali jeho "přátele" má aroganci temného prince?